Nejlepší desky 2018
Jako poslední ze své trojice článků mám po skladbách a videoklipech ještě nejlepší alba tohoto roku. Těch kvalitních se vydalo hodně, tak pokud by si někdo toužil poslechnout ještě něco, co se do finálního výběru nevešlo - Tiny Moving Parts - Swell, Mac Miller - Swimming, Casey - Where I Go When I Am Sleeping, God Is An Astronaut - Epitaph, Denzel Curry - TA13OO, Thrice - Palms, Stand Atlantic - Skinny Dipping.
10. Moose Blood - I Dont Think I Can Do This Anymore
Pravděpodobně poslední album, jaké Moose Blood udělali, protože po jejich nedávném rozpadu nevěřím, že by se ještě někdy dali dohromady. Název tomu sám dost napovídá, stejně tak poslední song na albu It's Too Much. Jako k některým dalším deskám z tohoto žebříčku jsem napsal recenzi na I Dont Think I Can Do This Anymore na Monster Music, tak je zbytečné se rozepisovat, můžete si o ní přečíst více v odkazu.
9. Twenty One Pilots - Trench
Pro mě měl Twenty One Pilots kouzlo hlavně první dvě desky, ale tentokrát se vydali zase trochu jinam a překvapivě to opravdu funguje. Sklady jako Chlorine nebo Leave The City mají mnohem silnejší vibe než měla celá minulá deska dohromady a ty rádiově přístupnější tracky jako My Blood se taky jen tak neoposlouchají.
8. nothing,nowhere - ruiner
Nothing, nowhere se čím dál více posouvá od svých akustických věcí k rapovější tvorbě, ale očividně umí dělat správně cokoliv si zamane. Ruiner je stejně jako dříve upřímná a depresivní tvorba, kterou všichni jeho fanoušci tak milují. Více případně v mé recenzi.
7. With Confidence - Love And Loathing
Pop Punk měl letos takové hody, že jsem se bál, aby mé žebříčky nimi příliš neoplývaly (což tak nakonec i trochu dopadlo). Zrovna With Confidence se pro mě ale stali překvapením roku. Napoprvé to nebylo zdaleka stoprocentní, a jak jsem psal v článku o nich, úvodní singl That Something pro mě byl ze začátku docela otravný. Postupem času je to ale jedna z mála desek, kde jsem si oblíbil úplně všechny songy.
6. As It Is - The Great Depression
My Chemical Romance vydali nové album... teda ne, sorry, ale byl jsem blízko. As It Is udělali to, co uvádím ve svém článku jako hlavní důvod úpadu emo muziky v mainstreamu - nabarvili vlasy, udělali si oční linky, nehty a v tomhle My Chemical Romance stylu nahráli album s teatrálním názvem The Great Depression. A teď, když jsem to tak rádoby odsoudil, tak můžu s klidem říct, že takhle se dělají správně konceptuální alba. Navíc je to energické, návykové, promyšlené a hudebně inspirované post-hardcorem mnohem více než dříve.
5. This Wild Life - Petulama
Udělejte si laskavost a poslechněte si celou novou desku od This Wild Life. Je jedno, jaký styl máte rádi, tyhle akustické věci jsou snad pro každého. Punková potetovaná dvojka z Kalifornie totiž udělala (další) skvělé album, které je uklidňující i depresivní zároveň... jako celá jejich tvorba.
4. The 1975 - A Brief Inquiry into Online Relationships
Přestože je nové album The 1975 venku teprve měsíc, tohle si zaslouží být mezi nejlepšími alby. Není zdaleka takové, jaké si asi fanoušci představovali, takže budou názory na něj docela rozporuplné. Ale The 1975 nacpali do jednoho alba tolik myšlenek a nahráli takové tracky jako I Always Wanna Die Sometimes nebo The Man Who Married A Robot, že si mě získalo okamžitě.
3. Foxing - Nearer My God
Foxing vytvořili album, které je těžké někam zařadit, nějak popsat nebo zachytit jeho esenci. Hudebně, textově i produkcí je to naprosto skvěle zpracovaná záležitost, která drží pohromadě tak dokonale, že nakonec třeba ani neznáte názvy skladeb, přesto se cítíte jako byste po poslechu prožili nějaký extrémní zážitek. Tohle je učebnicový příklad alba dělaného s láskou k muzice, které ale zároveň není snadné na poslech.
2. The Xcerts - Hold On To Your Love
Já vím, že na svém blogu píšu často, jak miluju skotské kapely. Ale ono je nejde nemilovat, když dělají tak perfektně jakoukoliv muziku, kterou se zrovna rozhodnout vytvořit. V případě The Xcerts to bylo zachycení osmdesátkových pocitů z hudby. V mém článku jsem se právě o tomhle albu pořádně rozepsal už před půl rokem a pořád na mě působí stejně jako tehdy. Tihle kluci si zaslouží obrovskou pozornost a album Hold On To Your Heart je masterpiece ve své "jednoduchosti".
1. Architects - Holy Hell
O Holy Hell nedokážu mluvit jen v pár větách, protože ani má recenze zdaleka nepokrývá vše, co by mělo být o tomhle albu řečeno. Architects se prostě se smrtí Toma Searlea vyrovnali jednou z nejlepších nahrávek, co jsem vůbec slyšel. Tohle bylo mé top album roku už po prvním poslechu. A tak trochu záměrně jsem radši nedával žádný song z Holy Hell mezi nejlepší songy za tento rok, protože bych jich tam musel zmínit asi většinu.