The Xcerts

Nějak málo se věnuju indie stylům, na to jak je mám rád a ze skotské scény jsem taky dlouho nic nepřidal, tak to spojím do jednoho článku - The Xcerts. Osmdesátky v modernějším podaní se zavděčí jak fanouškům staršího žánru, tak posluchačům novější indie rockové scény. Akorát je po těch letech stejně poslouchá pět a půl lidí, takže na ně bude strahovský klub na konci dubna asi docela vyprázdněný.

The Xcerts fungují 16 let, ale jsou pořád mezi mladíky, protože spolu začali hrát už na základní škole (seznámit se spolu v ředitelně ve 13 letech a založit kapelu - to by asi někteří nazvali docela punk life). Debutové album In The Cold Wind We Smile vydali v roce 2009 a ještě o rok předtím hráli jako předkapela třeba pro Twin Atlantic, které mám už delší dobu na blogu. Následovala deska Scatterbrain (2010) a There Is Only You (2014). V té době se zpěvák Murray Macleod objevil i v songu Youth Is Wasted On The Young od Architects. No a nakonec letos Hold on to Your Heart.

Stylově se řadí k alternativnímu indie rocku. Pro fandy starší muziky, kteří vyrostli na sedmdesátkách a osmdesátkách, jsou The Xcerts jako dělaní. Kdo si pamatuje staré pecky Bryan Adamse, Cheap Trick a jim podobných, tak se tady najde. The Xcerts zní jako by se přenesli v čase z osmdesátek, zjistili, že existuje spousta nových vymožeností v hudbě, pár z nich využili a vznikla moderní osmdesátková hudba. Mám na mysli hlavně poslední desku, ale ona je právě ta, která by je mohla vystřelit mezi populární kapely. 

Celé album je zamýšlené jako nostalgie, textově například k příjemnějším časům, hudebně k věcem, které poslouchali, když vyrůstali. Třeba Bruce Springsteen je tak taky velkou inspirací. Jejich texty jsou tím, co se dá od indie rocku očekávat. Pachtění ve vlastní hlavě, pocitech, úzkostech, zlomených srdcích, naději apod. Místy zní i pozitivněji, ale pozadí songů přináší mnohem temnější záležitosti, kvůli kterým tyhle skladby vznikly. Přesto je deska spíš nadějným pohledem na lepší zítřky.  

Jejich starší věci jsou víc rockovější, úplné začátky skoro až post-hardcorové. Časem procházeli přes různě alternativní rock, místy tvrdší, takže jejich novinky možná nepotěší úplně všechny, až se nakonec dostali k tomu, co vydali teď. Už předposlední deska se tomu dost blížila. Pro ty, kteří chtějí slyšet více emotivní a intenzivnější zvuk jsou spíš starší věci. Jak jsem psal, pro někoho zase odchovaného na starší muzice je poslední album dokonalý sen.

Hlavně o posledním albu píšu víc, protože to vypadá, že se v tomhle stylu kluci nejvíc našli a taky našli spoustu nových fanoušků. Díky tomu budou u nás v Česku za pár týdnů už jako plnohodnotná kapela. Ze starší tvorby vás odkážu třeba na Nightschool nebo Crisis In The Slow Lane. Pro mě sice s velkým náskokem vede deska Hold on to Your Heart, ale nejradši bych měl dva koncerty, starých a nových věcí. Z nových Crazy a Daydream (právě z těch jdou šílené Bryan Adams vibes) nebo Feels Like Falling in Love. A kdyby bylo na youtube víc nových tracků, tak je pošlu taky. Songy jako First Kiss Feeling nebo Show Me Beautiful doporučuju poslechnout na nějaké jiné platformě. Hold on to Your Heart jako třešnička pod článkem. A začnu přidávat víc indie věcí ;)

Jen bonus: The Xcerts jsou dobří přátelé s metalovou kapelou Architects. Pro ty z vás, kteří je máte rádi, by vás možná zajímalo, že The Xcerts udělali po Tomově smrti akustický cover songu Gone With The Wind.