Co poslouchat v současné politické situaci protestů proti rasismu... a proč (4) 

Odkazy na ostatní části článku: (1), (2), (3) 

Současné protesty nastartovaly naprosto oprávněně plno hudebních reakcí. Ještě před měsícem to vypadalo, že muziku v roce 2020 bude utvářet tvorba z karantény a téma osamělosti v době Covidu. Poslední měsíc dokazuje, že americký vzestup lidí proti nespravedlnosti bude mít zřejmě větší vliv. Minimálně ze západní strany hudebního průmyslu. Prozatím jsou to hlavně rapoví umělci, ale už se pomalu přidávají i interpreti jiných žánrů. Podobný článek se tím pádem bude hodit možná ještě ke konci roku, ale v tuto chvíli je nutno zmínit alespoň pár čerstvých protestsongů.

Terrace Martin - Pig Feet (feat. Denzel Curry, Kamasi Washington, G Perico & Daylyt)

Vzhledem k tomu, že tento song byl mezi nejrychlejšími reakcemi na protesty, obsahuje v klipu mimo jiné skvělé záběry toho, jakým způsobem policie selhávala a eskalovala situaci v prvních dnech nepokojů. Poté jim byla v mnoha městech spousta brutálních technik zakázána, nebo se na ně začalo upozorňovat a museli s nimi přestat, viz třeba zatýkání a střílení novinářů. (Tyto záběry z klipu jsou mimochodem k nalezení i v kontextu, aby bylo jasno, že šlo o brutalitu policie). Rozhodně taky není příjemné se dívat na seznam jmen lidí zabitých policií na konci klipu, a to jsou pouze ti, o kterých víme. Pokud jde o samotný track, jde poznat, že všichni umělci ze sebe potřebovali dostat tyhle rozhořčené pocity a dali za mě dohromady zvukově nejlepší rapový track roku. 

Ještě je ovšem důležité poukázat na to, že sloka Denzela Curryho zní opravdu silně, když si uvědomíte, že mu jeho bratra před šesti lety zavraždila právě policie. 

Leon Bridges - Sweeter (feat. Terrace Martin) 

Terrace Martin podruhé, tentokrát ve sféře jazzových a soulových melodií a spolupráci s Leonem Bridgesem. Podle všeho tuto skladbu měli rozdělanou již dříve a měla by se objevit na albu, ale vzhledem k událostem se rozhodli, že je na ni nejvyšší čas. Leon Bridges k ní řekl, že jako člověk z Texasu zažíval rasismus na vlastní kůži, stejně jako se musel učit, jak se kvůli své rase má chovat okolo policie pro své vlastní bezpečí. Tyhle pocity podává meditativní formou ve skladbě Sweeter.

Lil Baby - The Bigger Picture

Nikdy jsem nebyl na hudbu Lil Babyho a dokud jsem neslyšel tenhle song, ani by mě nenapadlo, že o něm budu psát. Ale jde zatím o dost možná nejlepší text ze všech těchto čerstvých skladeb. Lil Baby mluví o spoustě věcí tak jasně, že by je mohl přednášet, aby to konečně někteří pochopili. Poukazuje na to, že on i jeho komunita má větší úzkost a strach z policie než z jiného násilí, tedy jak na něj působí, když třeba jen vidí policejní auto. Sám uznává, že se problém nemůže vyřešit za noc, ale někde se začít musí. I přes produkčně slabší song jde o lyricky perfektní pojetí frustrace i naděje, zatímco na vás Lil Baby chrlí větu za větou, nad nimiž je nutno se zamyslet. Tenhle track je už spíš komentářem společenské situace, o to lépe se jeho slova poslouchají. Klip ukazuje mimo jiné záběry z pochodu v Atlantě, kde se Lil Baby podílel na podpoře hnutí Black Lives Matter. 

The Killers - Land of the Free

Indie rocková kapela vydala již loni skladbu s ironickým názvem Land of the Free. Tehdy byla zaměřena spíše na Trumpovu politiku, zbraně v Americe a imigraci. Samozřejmě se našlo opět spoustu posluchačů, kteří nemají rádi politiku v muzice - jinak řečeno, nemají rádi, když má kapela jiný pohled. O to víc mi skladba připomínala Bruce Springsteena. The Killers na takové ohlasy naštěstí nedbaly a po vraždě George Floyda naopak vydali píseň znovu, tentokrát s lehce upraveným textem v reakci na tuto událost. Rozhodně doporučuji i původní verzi s klipem Land of the Free.

Meek Mill - Otherside of America

Jak již název napovídá, Meek Mill v něm ukazuje pohled z druhé strany života. Té, kterou neuvidíte v televizi. Rapper dlouhodobě bojuje za změnu systému trestního soudnictví v Americe, přičemž mluví z vlastních zkušeností, protože si prošel vězením a policejními zásahy. V songu Otherside of America tuhle minulost připomíná, stejně jako chudobu jeho komunity či násilí a smrt v ulicích, kde vyrůstal a proč tam všichni museli nosit zbraň. Začátek skladby obsahuje projev Donalda Trumpa z roku 2016 s argumenty, proč by pro něj afroameričani měli volit - a zmiňuje právě chudobu, špatný vzdělávací systém apod., takže o těchto problémech ví, ale teď se v rámci protestů tváří, jako by netušil, kde se tato "nespokojenost" bere. Konec skladby je pak řeč samotného rappera při segmentu na CNN, kde o těchto systematických problémech mluvil. 

Fever 333 - Supremacy

Bubeník Travis Barker dnes spolupracuje s kdekým, a tak pomohl Fever 333 připomenout, že jsou jednou z nejlepších politicky laděných formací současnosti. Song Supremacy je dle Jasona povzbuzení k tomu, aby lidé nezůstali jen u "uvědomování" si problému, ale aby se i aktivně podíleli na změně k lepšímu. Jinak jsem o Fever 333 už leccos napsal ve druhé části článku, protože momentálně opravdu nesou odkaz kapel jako Rage Against The Machine a svým aktivismem jsou příkladem každému, kdo chce hnát své posluchače k širšímu společenskému smyšlení a odporu k nespravedlnosti. Tenhle song zvládli vytvořit během pár dní v reakci na protesty, na nichž se v Los Angeles aktivně podílí. 

Ho99o9 - Christopher Dorner

Ho99o9 svým osobitě děsivým stylem mluví v tomto songu z perspektivy Christophera Dornera. Tedy bývalého vojáka a policisty, který před lety zabil několik policejních kolegů. Bez kontextu je to znepokojivé samo o sobě, v kontextu ještě mnohem víc, protože Dorner se pokoušel upozornit na brutalitu svých kolegů u nadřízených, za což byl vyhozen a poté prakticky vyhlásil válku policii. Druhá část znepokojivého kontextu je to, že policie se ho snažila nahánět těch pár dní tak moc, že bez problému střílela po lidech a zranila hned několik civilistů. Problém je v tom, že Dorner nebyl jediný - podobná situace nastala například v Dalassu, kde zemřelo několik policistů rukou jediného bývalého vojáka v reakci na brutalitu policie. Tyto incidenty se děly právě ze strany veteránů, kteří se z války vrátili s největší pravděpodobností s PTSD nebo jinak pošramocenou psychikou. Jenže jejich mentalita, kvůli níž nastoupili do armády - tedy bránit americké občany, jim řekla, že civilisté potřebují ochranu před policií. Ho99o9 proto zkouší naskytnout na tohoto muže trochu jiný pohled, tedy ten, v němž zešílí z policejního systému, kterému věřil, načež se vnitřně přesvědčí, že koná dobro. Záměrně kontroverzní pojetí poskytuje možnost k zamyšlení, proč mají bývalí vojáci pocit, že musí bránit obyčejné lidi před policií natolik, že to některé dohnalo k vraždění.   

Anderson .Paak - Lockdown

Anderson .Paak sice odkazuje názvem Lockdown na karanténu v době Covidu, jde ale spíše o ironii, protože tato záležitost byla v Americe posunuta na druhou kolej. Více adresuje to, co se děje v ulicích. Song navíc vydal 19. června, kdy Spojené státy slaví osvobození otroků. Ve skladbě popisuje zážitky z protestů - i to, jak policie rozháněla davy chemickými zbraněmi nebo nasazené policisty v utajení, kteří rozpoutávali násilí mezi protestujícími (vše je samozřejmě zdokumentováno, pokud mu nevěříte). Další slova jsou směřována ke kritikům těchto protestů - tedy že jsou takoví lidé zticha a krčí rameny, když policie vraždí jeho bratry na ulici, zatímco když města protestují, tak mají stejní lidé plnou pusu řečí a názorů ze svého pohodlného domova. Pouští se i do médií, která se vehementně věnovala záběrům o rabování, jež nebylo součástí protestů a bylo jen zlomkem toho, co se kolem něj v ulicích dělo. Právě médiím vyčítá, že se jim zalíbilo vysílat o násilí a rabování, přestože je dlouhodobě nezajímají mrtví z rukou policistů nebo již přes 40 milionů nezaměstnaných kvůli krizi Covidu.

H.E.R. - I Can't Breathe

Mnohem jemnější formou se H.E.R. taky nebála pustit do médií a jak taková zpravodajství "cpou" lidem svůj omezený pohled na současnou situaci. Také ale mluví o dvou různých formách generací - jedny generace (afroamerických) dětí jsou dle ní tvořeny ze strachu, úzkosti a bolesti. Druhé jsou naopak vychovávány v nadřazenosti, která jim vytvořila omezený pohled na problémy druhých. K tomu dodává, že je tím pádem dobře, že její lidé chtějí jen spravedlnost a ne pomstu za celou krvavou historii. Pokud to chcete lépe pochopit, vzpomeňte si na svoje prarodiče, co se jim dělo za našeho bývalého režimu a jak moc nenávidíme ty, kteří jim ubližovali. Prarodiče lidí v amerických ulicích si museli vybojovat přes bolest teprve obyčejná lidská práva před 50 lety - tolik k mé časté připomínce, že to není tak dávno. H.E.R. mimo jiné poukazuje na to, že pokud jsme si teda všichni rovni, tak proč nerozeznáme zlo, když ho máme přímo před očima? Pokud jsme si rovni, tak proč hledáme důvody, že vraždy lidí jako George Floyd jsou jakkoliv ospravedlnitelné?

Mr. Muthafuckin' eXquire - Bootlicker (Burn Baby Burn)

Mr. Muthafuckin' eXquire zatím není žádná známá firma, ale vsadím boty, že brzo bude. Svými texty se snaží dosáhnout docela nepříjemných obrazů, které vám bude cpát do hlavy tak, aby vám vyvstávaly před očima. O to účinnější je, když se k tomu přidá takovýhle beat. Nejdříve popisuje především konkrétní násilné vraždy policie, přičemž první část ukončuje slovy o tom, že obětem policisté říkají, aby se přestaly bránit, přestože je mezitím dusí. A že nedokáže jen sedět a prostě něco takového přijmout, takže předvídá, že nebude v ulicích klid jen tak. Vraždy neozbrojených (nebo dokonce spících v případě Breonny Taylor) afroameričanů porovnává s případem bílého Dylanna Roofa, který v kostele pozabíjel afroameričany v rasově motivovaném útoku a po zatčení mu policie s klidem koupila hamburger. Druhá část upozorňuje na vliv členů ku klux klanu. Tvrdí, že nyní už ku klux klan nenosí bílou kápi, místo toho zasedá u soudů nebo nosí policejní odznak. Odkazuje na to, že když je takový člověk u policie, tak má přístup k legálnímu zneužívání násilí, proti čemuž není obrany, takže se ku klux klan může v těchto místech snadno rozlézat (což také není novinka). Klip obsahuje některé reálné násilné záběry, tak jen varuju předem.     

Machine Gun Kelly - Killing in the Name 

Na závěr opět jen spíše taková chuťovka - cover klasického a mnou již v minulé části zmiňovaného songu. Nejsem si jistý proč, ale i v tomto podání na mě Killing in the Name působí skvěle. Kombinace aktuálních záběrů z LA se skoro třicet let starou muzikou, kdy v ní slyšíte, že je vše stále stejně relevantní, a do toho vám ještě obstará bicí taková legenda jako Travis Barker... má to něco do sebe. Nejsem největší fanoušek Machine Gun Kellyho, ale i jeho vokály mi zde pasují. I kdyby výsledkem bylo "jen" připomenutí všem, kolik politické muziky dřív bylo a kolik jí odkazovalo na hrůzy dějící se dodnes, tak považuju track za úspěch.