Wargasm

Wargasm jsou možná novinkou na trhu, i přes pandemický útlak uměleckého byznysu ale nakopávají scénu čerstvou formu punkového stylu. Hlučnou, neotřelou, originální a připravenou vás zvednout z gauče, abyste byli proti šílenému světu tak naštvaní jako oni. Teda kdyby zatím pořád ještě nemuseli být zavření na svém ostrově.  

Wargasm je dvojice z Velké Británie a má jednu z nejzajímavějších formací, jakou by mohla punková kapela v této době disponovat, přestože obsahuje pouze dva hudebníky. Jedním z nich je Sam Matlock, kytarista původně hrající v kapele Dead!, o níž jsem psal hned v začátcích tohoto portálu. Znovu jsem je zmiňoval také v článku o vysloužilých skupinách, kde jsem doufal, že právě členové Dead! se najdou v jiném a úspěšnějším projektu. Druhou částí Wargasm je modelka a baskytaristka Milkie Way, přičemž její styl docela vystihuje punkového ducha. 

Milkie si svým způsobem tento punkový styl přisvojila i prožila. Po přistěhování do Londýna, kde neznala prakticky nikoho, začala chodit sama na koncerty a užívat si mosh pity ve velkém. Tam veskrze poznala jak pravou stránku punku a otevřených lidí, tak i sexismu a debilních řečí, které byste prostě čekali od kluků, pokud jdete jako samotná holka na koncert. Z toho dost vychází její filozofie vlastní tvorby - tedy otevřenost a hodnoty rovnosti, zatímco se nebojí (metaforicky) kopat do ignorantských lidí. Její největší inspirací je tak jednoduše vzdorovitost. Stejně jako si nenechala zkazit koncerty od blbců tehdy, nenechá se ani teď jakkoliv svazovat ve své tvorbě.

Z téhle vzdorovitosti a touhy předat tento charakterový rys mezi další holky na scéně, které prostě neměly takový druh odvahy, vzniklo Wargasm. Hlasitý a naštvaný projekt v reakci na náturu Milkie. V rámci svého cestování a hraní s jinými interprety poznala Sama Matlocka, s nímž pak téměř rok pracovala na tom, jak by mohl vypadat zvuk Wargasm. Z toho nakonec vylezlo něco jako mišmaš punku, nu-metalu, elektra, trocha hip-hopu... určitě by se dalo zařadit ještě něco a s další skladbou zase nějaký žánr přihodí. Ať to zní jakkoliv zvláštně, výsledek byl zatím s každým songem skvělý.

Loni vydali Wargasm první singly, ale letos se jejich talent teprve začíná projevovat naplno. Na začátku června vydali track Spit s výbušnou energií, jaká jim zatím pasuje zdaleka nejlépe. Spit napsali v rámci svého znechucení nad tím, jakým způsobem se lidé k sobě navzájem chování, odkazující především na rasovou nesnášenlivost, homofobii, xenofobií atd. Zrovna červen se stal pro singl ideální, protože byl aktuální s počátky protestů proti rasismu. I přes naštvání songu, Milkie sama řekla, že doufá, že takové umění donutí aspoň pár lidí k tomu, aby se pokusili zanechat pozitivní vliv ve světě namísto další nenávisti vůči jiným.  

Jejich muzika je perfektní chaos, stejně tak působí i jejich klipy. Vypadá to, že zkušenosti Milkie z modelingu se jí vyplácí i v hudebním světě, protože umí nejen napsat kvalitní skladby, umí je i prodat, dát jim šmrnc, zvolit správný estetický styl. A to ať už jde o podobu songů, nebo doslovnou estetiku klipů, cover artů a hlavně vlastního zjevu. Možná si to někteří neuvědomí, ale punk by nikdy nebyl punkem, kdyby i zajímavě nevypadal. A z Milkie tahle vizáž dýchá od první chvíle. Její přístup a rebelie tomu jdou samozřejmě naproti. Díky tomu můžu říct, že stejně jako pro mě byla loni novinkou roku s charastimatickou ženskou osobností v čele kapela Hot Milk, letos bych tím označil bezpochyby Wargasm a Milkie Way. 

Momentálně se v rámci britského lockdownu hodně stáhli do ústraní, což je samozřejmě pochopitelné. Nicméně i tak měli úspěšný první rok existence tohoto projektu, o čemž svědčí letošní singly - Spit, Gold Gold Gold a také jeden z nejlepších coverů, jaké jsem kdy slyšel, a to Lapdace od N.E.R.D. Nejaktuálnější novinka je Backyard Bastards, která vyšla minulý týden. A tím pádem už chybí zmínit pouze Post Modern Rhapsody a God of War a těchto šest skladeb je zatím vše z oficiálně vydaných tracků.