Nejlepší songy 2020

Po nejlepších videoklipech roku 2020 se konečně dostávám také ke kategorii, která je pro mě každoročně nejvíce náročná na výběr. O to víc musím poukázat na dále napsané čestné zmínky. Například nejpovedenější jazzová/R&B skladba od supergroup Dinner Party - Sleepless Night, elektronický vrchol roku v podání písně The Prince od Madeona, nejpodivnější hudební spojení Dorian Electra - My Agenda ft. Village People & Pussy Riot nebo obrovská dávka emocí a svým způsobem i dojemné rozloučení se zemřelým rapperem Mac Millerem v jeho Good News. O skvělé zachycení "nálady" ve společnosti se postarali Janelle Monáe - Turntables, Boston Manor - You, Me, & the Class War a především Anderson .Paak - Lockdown. 

Kromě toho se mi do desítky ještě nevešli Touché Amoré - Limelight, Pouya & Rocci - It's Over, Chapel - Mushy Gushy, Sincere Engineer - Trust Me, nothing,nowhere - nightmare, Dua Lipa - Physical, CupcakKe - Discounts, Perfume Genius - Without You, Troye Sivan - Easy, Sea Girls - Forever, Violet Days - Still Dreaming. Nakonec ještě nutno zmínit nejlepší feministickou hymnu za poslední roky, Marina - Man's World, a v poslední řadě nejvíce polarizující track roku WAP od Cardi B a Megan Thee Stallion, přičemž by stálo za samotný článek, jaké důvody vedly k úspěchu tohoto songu a proč vlastně tolik posluchačů včetně mě baví.

10. Nothing But Thieves - Real Love Song

Díky nové desce od Nothing But Thieves začínám konečně vnímat, co na téhle kapele její fanoušci vidí. Například songy jako Free If We Want It nebo Can You Afford To Be An Individual představují kapelu ve vrcholné formě a především ve velice unikátní a různorodé podobě. A to samé se dá říct o skladbě Real Love Song. Jde o jiný druh singlu, než jaký fanoušci asi před vydáním čekali. Jedná se, jak je již z názvu zřejmé, o romantický track, který ale nic neromantizuje. A nejen, že má být reálnou výpovědí o pocitech zamilovanosti, ale také funguje jako určitá ironie pro typické songy o lásce. Co však ještě vyzdvihuje Real Love Song, je temný popový zvuk s perfektním beatem (a dokonalým zkresleným riffem), který v průběhu skladby nabírá na intenzitě. Jde o jeden z těch tracků, jenž zní s každým poslechem stále lépe.

9. Shygirl - Slime

Je mi jasné, že tenhle styl není zdaleka pro každého. Euroance, rap, R&B v experimentální podobě a v kombinaci s velmi explicitními sexuálními texty se nezdá na papíře nic extra. Shygirl ale umí najít tu správnou hladinu, která je pro posluchače rozmanitých žánrů atraktivní. Jméno Shygirl je samozřejmě obrovský paradox, protože tahle muzika cudnost neviděla ani z vlaku. Slime vystihovala tento styl dokonale - skvělá produkce a práce s experimentálním zvukem od Sophie, podmanivý text, vyzývavost projevu a taky charisma samotné umělkyně. Alter ega Shygirl jí pak dovolují být ve své tvorbě natolik otevřená, že může využívat téma sexu k předání dalších myšlenek. Pokud k nim budete chtít skrze takové texty proniknout, najdete v Shygirl velmi ambiciózní projekt.

8. Childish Gambino - 19.10

Jak byste vysvětlili svému synovi rasismus? Childish Gambino v tracku 19.10 vzpomíná na svého otce a jak mu v dětství říkal, že je krásný, a proto je neustále v nebezpečí. V nesnadné záležitosti, jak připravit dítě na rasovou nenávist, se kterou se bude brzy setkávat, promlouvá sice Gambino o svém otci, ale v refrénu zpívá v první osobě, což by se dalo interpretovat jako určitý přechod k tomu, že se teď bude rapper už soustředit na své děti. Navíc když se jeho letos narozený syn jmenuje právě po Gambinově nedávno zesnulém rodiči, tak track dostává nový rozměr. Song tedy funguje zčásti jako vzpomínka na otce, zatímco na druhé úrovni poukazuje na realitu černošského života v Americe a těch, kteří se od mladého věku střetávají s rasismem, jaký si ještě neumí vysvětlit. Zejména tedy když přijde na traumata spojená například s brutalitou policie již ve velmi nízkém věku. Jinak si dokážu představit, že takhle nějak by zněl Prince, kdyby trochu inklinoval k hip hopu. 

7. Taylor Swift - Champagne Problems  

Ač by mě nenapadlo, že na to dojde, protože Taylor Swift není zrovna můj styl, letošní album Folklore překvapilo asi úplně všechny. Nejen tím, že vyšlo zničehonic, ale taky že bylo hudebně velmi příjemnou změnou směrem k indie folku. Druhá deska Evermore byla podobným překvapením, navíc je stihla obě vydat v průběhu jednoho roku. Přestože Evermore vyšlo nedávno a zdaleka jsem si na něj ještě nestihl tak zvyknout, dost možná je o krapet lepší než Folklore a Champagne Problems o tom vypovídá nejvíce. 

Pianový rytmus je asi nejchytlavější část alba a pasoval by klidně k nějaké skladbě od Reginy Spektor. U ní by to však bylo kvůli tomu, aby nechala vyniknout svůj zpěv, zatímco u Taylor tenhle instrumentál ve spojení s jemnými vokály dává najevo intimitu celé skladby a jejího tématu. V druhé půlce pak přidává v projevu na intenzitě a nechává piano stále držet intimní tóny, což je perfektní vrchol tracku. Refrén se mění v souvislosti s tématem - v prvním zpěvačka odmítá žádost o ruku, v druhém vidíme odmítnutí z druhé strany, v posledním refrénu Taylor představuje stejnou situaci, která může s jinou ženou skončit šťastně. V průběhu songu používá navíc mnoho motivů převzatých z jiných skladeb z předešlé letošní desky. Pokud vám Taylor Swift neměla svou tvorbou v minulých letech co nabídnout, jsem docela přesvědčený, že právě písně jako Champagne Problems to mohou změnit. 

6. The 1975 - If You're Too Shy (Let Me Know)

Pořád jsem se nedostal z toho, že nové album The 1975 pro mě bylo největším zklamáním roku a vzhledem k jeho délce už ho asi znovu v celé podobě ani neuslyším. Jestli ale něco znělo jako The 1975, tak je to tenhle song. A přestože pár dobrých tracků se na desce našlo, If You're Too Shy (Let Me Know) je skutečně jediné místo letošní nahrávky, kde kapela exceluje. Těžko říct, jestli je to kompliment skladbě, nebo stížnost na album.

5. Refused - Born On The Outs

Refused loni vydali desku, která mě naprosto minula. Svoji hodnotu mi připomněli až letos singlem Born On The Outs, který značil předně to, že kapela má po mnoha letech stále co říct. Poslání skladby je možná hůře uchopitelné pro obyčejného českého voliče, protože Refused v Born On The Outs silně kritizují centrismus. 

Refused se opírají do myšlenky, že lidi často chtějí určitou vyváženost názorů, slyšet "i tu druhou stranu" a nacházet se někde uprostřed. Tím odkazují na to, že z pozice "zlatého středu" se nedá pohlížet na násilí a vzrůstající fašismus napříč celým světem - v písni najdete tvrzení typu, že "jen" dobrými úmysly nejde fašismus porazit. Jinými slovy, většina lidí by sice pravděpodobně řekla, že nemá ráda neo-nacisty, ale možná mají odpor také k antifašismu. Refused mluví o tom, že centristi mohou s pravicovými extremisty jednat v dobré víře donekonečna, zatímco jejich politika bude mezitím dál ničit stále více životů. Kritizují taky samotný systém toho, že se lidé jednou za čas zvednou a jdou volit to, čemu věří, že je "menší zlo", protože ti, kteří by se většímu zlu chtěli postavit, jsou pro takové voliče zase až moc radikální. A tak budou raději stále volit proti svým zájmům, pro systematické násilí ve jménu menšího zla a udržování neudržitelného systému.  

Jednoduše řečeno, Refused nechtějí dělat s fašisty kompromisy a vyzývají k tomu, abychom nezůstali nestranní, když přijde na násilí a utlačování. A dávají to najevo energickým punk rockovým stylem s kytarově upraveným rytmem Greyhound od Swedish House Mafia. Na závěr - jedna z nejlepších myšlenek tracku: "It's not my nation until it's everyone's."

4. Charli XCX - Claws

Charli XCX se v karanténní nudě rozhodla na jaro pustit do nové desky, která vznikne bez ohledu na její jinou tvorbu a která bude závislá na komunikaci s fanoušky. Z toho důvodu to vypadalo, že how i'm feelin now bude zajímavý a kvalitní projekt, jenž ale vzhledem k okolnostem vzniku neudělá větší díru do světa. Koho by napadlo, že nejen celá deska bude znovu šíleně našlapaná, ale že jako singl vyjde i jeden z nejlepších počinů zpěvačky. Styl Claws je jeden z důvodů, proč fanoušci dlouhodobě nazývají Charli futuristickým ztělesněním popu. Lyricky mluví zpříma o lásce k partnerovi - v první sloce o náklonosti citové, v druhé o náklonosti fyzické. V refrénu tohle vše spojuje v jednu vše vystihující větu "I like everything about you." Jak se zdá, zamilovaná a izolovaná tvoří Charli hudbu v té nejlepší formě.

3. Hot Mulligan - *Equip Sunglasses*

Nejlepší kytara roku, nejchytlavější song roku, nejžhavější pop punková kapela roku, nejhravější žánrový text roku. Asi nejkrásnějším prvkem skladby *Equip Sunglasses* je ale ta nejednoznačnost celého tracku... pokud budete tenhle song poslouchat v dobré náladě, tak vás instrumentál donutí tančit do rytmu a zpívat si až ironicky přehnaně naštvaný a pohrdavý song. Pokud ale vstanete špatnou nohou, ironie se vytratí a budete chtít jen křičet frustrované lyrics, dokud nepřijdete o hlas.    

2. Terrace Martin - Pig Feet (feat. Denzel Curry, Kamasi Washington, G Perico & Daylyt)

Track Pig Feet mi zde už letos jednou přistál v rámci čtvrté části dlouhého článku na protesty a rasismus. Jde totiž o dost možná nejambicióznější sestavu letošního roku. Terrace Martin je génius a celý projekt Dinner Party s ním v čele byl letos perfektní práce, ale ještě před tím se spojil s rappery Denzelem Currym, G Pericem, Daylytem a saxofonistou Kamasi Washingtonem. Právě poslední zmiňovaný dodal tracku tu finální třešničku, která mu chyběla k dokonalosti, protože když dává dohromady skladbu Terrace Martin a rapuje do ní Denzel Curry, tak už v tu chvíli bylo zaděláno na nejlepší protestsong roku. Čímž se taky nakonec stal. Jak jsem psal již před půl rokem, Pig Feet získává na síle i tím, že bratr Curryho zemřel právě rukou policie. 

1. Spanish Love Songs - Losers 2

Společenská deprese spojená s nedostatkem financí, stále větší nemožností si dovolit bydlení, zvyšující se nájmy, uvědomění, že naše práce nemusí brzo stačit na to, abychom se vůbec uživili. Spanish Love Songs popisují hořkou realitu nižších a středních tříd především ve Spojených státech s odkazem třeba na ztrátu vlastního bydlení při finanční krizi v roce 2008 a jak si s rodinou frontman říkal, že se sem vrátí, až si to budou moct zase dovolit. Losers 2 toho obsahuje tolik, že bych mohl věnovat všechny odstavce výše jen interpretaci tohoto songu - jakým způsobem zhoršující situace ve světě ovlivňuje především imigrující pracovní sílu, jak začíná být vysokoškolský titul v rámci úspěšnější kariéry stále méně užitečný, jak chudší americké čtvrti ovlivňuje policejní systém atd. 

Spanish Love Songs odkazují především na mladé generace a ztrátu naděje, že jejich život bude mít v současném světovém systému smysl. V refrénu se tedy dostávají nejen k tomu, že jsme se narodili stejně chudí jako chudí umřeme, ale taky, jak moc psychicky únavné je tohle vědomí, ze kterého není úniku. Jde o jednu z nejlépe podaných kritik stávajícího kapitalistického světa, v němž se zvětšuje finanční propast nejbohatších a nejchudších lidí, zároveň ale také o nejemocionálnější hudební vyjádření letošního roku.