Mom Jeans.

Americké emo kapely do Česka skoro nejezdí, takže když jednu z nich před nedávnem oznámili do Prahy, bylo mi jasné, že se jim pokusím získat pár fanoušků i u mě na blogu. Sice si Mom Jeans. zahrajou jen v maličkém pražském klubíku, ale i tak nepočítám, že by se jejich show vyprodala. (A ano, mají za "Jeans" tečku.)

Mom Jeans. vydali první album v roce 2016 s jednoduchým názvem, který je popisoval - Best Buds. Pak přišly nějaké EP a letos o prázdninách druhá studiovka, Puppy Love. Pro ty, kteří si cení vzdělání víc než muziky, Mom Jeans. složili Best Buds na vysoké, ale nejeli s ním v tu chvíli na turné, protože chtěli první dodělat školu a mít nějaký titul. Taky asi proto, aby se rodiče nezlobili, že místo docházky jezdí párty dodávkou po státech. 

Jejich hudba je indie-rockové emo, ale jejich zpěvák a kytarista Eric Butler by vám řekl, že většina písní je podle něj jen kytarovější pop a že se snaží nespadat do ničeho konkrétnějšího než "rock music". Lyricky možná trochu připomínají věci jako Modern Baseball. Tak trochu jsou i lidsky podobní - kamarádi ze školy, kteří dělají upřímné (často frustrované) texty a se svým psychickým zdravím taky moc kamarádi nejsou (to asi nikdo, o kom jsem psal na blogu, že?). Modern Baseball byli spolu s Joyce Manor vlastně i inspirací pro začátek začátky Mom Jeans.. Kromě nich pak třeba Tiny Moving Parts, o kterých jsem už také psal. Možná se to zdá jen mně, ale upřímně mi přijde až neskutečné a skvělé, že skupiny, které jsou na scéně sotva pár let, už teď ovlivňují další generace hudebníků. 

Teď k tomu, proč si myslím, že by se mělo lístků na pražskou show prodat víc, než se doopravdy prodá. Jít v Česku na emo kapelu se poštěstí tak jednou za dva roky, emo tady nikdo neřeší (kromě těch, co považují za emo Black Veil Brides), zato tady lidi docela baví indie-rockové skupiny... pokud jsou populární ovšem. Na indie-rock máme u nás názor asi jako feťáci na drogy - pokud to nemá v názvu (The) Kooks, tak to chce hodně přemlouvání, abychom za to zaplatili (případně ještě Arctic Monkeys jsou u nás taky dost ceněni). Jenže právě indie-rocková scéna je tak přátelská a zároveň tak zábavná při poslechu naživo, že těch pár korun za to stojí. Spojte si to s tím, že emo žánr je naživo nejlepší, co můžete slyšet. Ano, vím, že to říkám na blogu už poněkolikáté (a že mi určitě pořád nevěříte), ale je to vážně zážitek, který je u nás naprosto ojedinělý. 

Jen malé info - jejich jméno je skutečně Mom Jeans. s tečkou na konci, protože si mysleli, že to nikam nedotáhnou a byla sranda pojmenovat kapelu podle téhle (infantilní) kolekce oblečení. Ta tečka za "Jeans" měla jen odlišovat od jiné skupiny, což by asi neudělali, kdyby věděli, že během pár let si budou moct vyjet koncertovat i do Evropy. 

Teď doufám, že ten koncert nebude stát za nic, když už jsem o tom napsal tolik pěkných slov, protože Mom Jeans. jsem zatím neviděl (pojedou teprve první evropskou tour). Mají asi jeden klip, který máte pod článkem, jinak si zkuste poslechnout třeba Jon Bong Jovi, kterou miluju asi nejvíc a 100% zazní naživo, protože je to Ericův oblíbený song na shows. A z těch, které mám rád já, už toho víc neukážu, protože na Youtube mají většinu svých věcí jen jako album dohromady.  Tak aspoň ještě jejich nejpopulárnější Death Cup.