Modern Baseball

Ze série pop-punkových emo věcí, tak nějak hudebně i přátelsky propojených, jsem si nechal Modern Baseball právě na Vánoce. Nevím, jak moc to pro vás bude dárek, ale právě oni byli jednou z kapel, kvůli kterým jsem blog zakládal. Modern Baseball jsou legendami ve svém stylu, ale na to abych k nim přivedl pár posluchačů už píšu trochu pozdě, vzhledem k tomu, že před měsícem odehráli svůj rozlučkový koncert v rodné Filadelfii. 

Psal jsem, že měli v říjnu ve Filadelfii rozlučkový koncert, no lépe řečeno, koncerty se odehrály hned tři za sebou. I to svědčí o tom, jak moc si jejich hudbu lidi zamilovali. To není ale překvapení, protože v emo kultuře není moc těch, kterým by nebyli sympatičtí, už jen kvůli vzniku kapely opravdu z ničeho. Navíc se jejich upřímné texty točí hlavně okolo hledání místa v životě, typických depresích ze vztahů a nudy, ale naráží i na vážné psychické problémy. Spousta fanoušků v nich tak vidí sami sebe a slyší texty jako ze svého života, takže tolik energie jako na jejich koncertech jen tak nezažijete. Proto všichni doufají, že konec kapely je jen dočasný, tedy včetně mě, protože jejich jediná návštěva ČR se uskutečnila na začátku tohoto roku, a já bohužel taky nemůžu být všude, takže stále doufám. 

Jejich hudba se považuje za emo a různé styly nejblíže k pop-punku, indie rocku atd. Jejich osobitý styl je ale něco, na co se chvíli zvyká, pokud vám záleží více na hudbě než textech. Například album Sports míchá rychlejší kytarové songy s melancholickými a krátkými baladami. You're Gonna Miss It All má zase trochu chytlavější melodie a trochu více toho, co bych nazval, songy do rádia (kdyby se něco takového někde hrálo). Proto asi největší hity pochází právě odsud a i jako celek si myslím, že jde o jejich nejlepší desku. Třetí album už možná působí trochu dospěleji, ale stále s typickým zvukem Modern Baseball. Stylově se podobají například i Moose Blood, o kterých jsem dříve psal, jinak je spojuje jak žánr, tak přátelství a vzájemné spolupráce s členy například Menzingers, Sorority Noise, Wonder Years (snad žádnou nebo nějakou z nich pro mé dobro neznáte, protože mám v plánu psát i o nich) nebo i Hotelier, které už na blogu mám. Jinak všichni členové bezmezně milují The Killers (zejména baskytarista Ian Farmer), takže byste je asi těžko slyšeli nehrát jejich songy skoro na každém koncertě.

Pokud někdo má rád právě The Killers, tak si zkuste pustit jejich covery, které jsou pojaté více rockově. Jinak jsem zase u toho, že bych nejradši doporučil dvacet songů, které by stejně nikdo neposlouchal, takže asi mé oblíbené Rock Bottom, Your Graduation, The Trash Particle a z pomalejších Pothole. To, co jsem dal sem, je ze srdcových důvodů, protože je to poslední oficiální song, který vydali. A opravdu nemám, co víc říct na závěr, protože je z článku stejně určitě jasné, jak tuhle partu žeru, takže asi jakoby veselé svátky nebo tak.