The Republic of Wolves
Už jsem zde několikrát narážel na to, že jednou z mých nejoblíbenějších kapel jsou Brand New, vlastně hlavně kvůli nim jsem psal článek o emo žánru. Brand New už ale před nějakou dobou neoficiálně skončili, a tak jsem určitý čas strávil tím, že jsem hledal něco podobného. Právě New Yorští The Republic of Wolves fungují po hudební stránce jako další vývoj Brand New, takže jsem měl už chvíli v plánu o nich napsat.
Indie-rockových The Republic of Wolves si všímá na scéně ve Spojených Státech jen málokdo a u nás za mořem se o ní těžko doslechnete. Většinu fanoušků si vlastně získali jen díky sociálním sítím. Přestože už spolu hrají deset let, trochu větší pozornosti se jim dostává až po loňském roku. To se totiž ozvali po několika neaktivních letech a vydali třetí studiové album Shrine. Také proto zmiňuji sociální sítě, protože toto album vzniklo jen díky financování ze strany fanoušků.
Brand New jsem taky nezmiňoval bezdůvodně. Kromě jasného vlivu na tvorbu New Yorské pětice je navíc i většina fanbase The Republic of Wolves sestavena právě z posluchačů Brand New. Před deseti lety totiž byly "záhadně" nahrány na youtube demo nahrávky The Republic of Wolves, ale byly označené jako nové skladby Brand New. Vzhledem k progresivnosti Brand New ani jejich fanoušci nevěděli, jestli jsou to skutečně reálné tracky jejich oblíbené kapely, nebo někdo nahrává tak podobně komplexní muziku jako oni.
Ani nemusím psát o dvou starších albech, Shrine z minulého roku perfektně definuje tvorbu The Republic of Wolves. Songy často skáčou z klidnějších pasáží k tvrdšímu rocku a všechny jsou dokonale propracované a hudebně velmi komplexně a unikátně strukturované. Hlavně teda jejich delší songy. Místy je jejich hudba dost experimentální, v kombinaci s jejich melodičností a temnou atmosférou ale funguje výborně. Díky tomu toho na Shrine najdete plno - spoustu vychytaných riffů, emotivní scream i zpěv, akustické i indie-folkové momenty, časté změny a hudební zvraty v rámci jediné skladby atd. Jednoduše vás celé album prostě nepřestává překvapovat. Možná se to náročně popisuje, ale rozhodně se to skvěle poslouchá. A těžko se dá uvěřit tomu, jak málo populární The Republic of Wolves jsou, když poslední desce pálili všichni zasvěcení kritici nejvyšší hodnocení.
Vzhledem k tomu, že je to pro mě dost možná nejlepší kapela, o jaké jsem zatím psal, tak je zároveň nutné zmínit, že jejich hudba vyžaduje víc než jeden poslech. Proto chci doporučit na začátek hlavně Colored Out, protože je to určitě jedna z nejchytlavějších skladeb a rozhodně není tak chaotická jako ostatní. Mezi ty více posluchačsky přístupné bych zařadil i Oarsman, která se objevila před devíti lety na debutovém albu. Z poslední desky kromě Colored Out bych ale vybral jako nejlepší ještě songy Bask, Birdless Cage, The Canyon. A jako bonus ještě odkaz na akustickou verzi staršího tracku Woolen Blankets.