The Deadnotes

Když jsem zjistil, že se mi druhé studiové album The Deadnotes nevejde na konci roku do top ten, rozhodl jsem se jim trochu věnovat alespoň tímhle způsobem. Navíc je to kapela, kterou máme za humny, takže možná bude jednodušší je vidět naživo dřív než mnoho jiných zahraničních kapel, dokud nebude situace ve světě zcela v pořádku.

The Deadnotes je indie-punková trojice z Německa, která už má v Česku i pár fanoušků. Vzhledem k tomu, že to mají kluci co by kamenem dohodil, tak sem párkrát zavítali a zrovna letos se u nás stali jednou z posledních zahraničních kapel vystupujících naživo - v den, kdy se omezily všechny akce nad sto lidí, odehráli The Deadnotes koncert pro pár desítek fanoušků. V rámci nahrávek pak debutové album I'll Kiss All Fears Out Of Your Face vydala skupina v roce 2016 ještě v podstatě jako teenageři. Druhá deska Courage vyšla letos na začátku roku. 

The Deadnotes mimo jiné založili vlastní label a hudbu si tak vydávají sami - a jak i jejich bio nezapomíná opomenout, sami si taky zařizují koncerty a artworky. Prostě chtějí mít všechno pod palcem, což není v dnešní době hudebního byznysu úplně zvykem. The Deadnotes se ale obecně drží trochu jiných hodnot než je dnes typické. Je velmi malá šance na ně jen tak narazit na streamovacích platformách nebo sociálních sítích, fanouškovskou základnu si budují již několik let především neúnavným koncertováním kdekoliv se jen dá. Kapelu založili už ve 14 letech a vypadá to, že se od té doby nezastavili - mají za sebou více než 500 vystoupení. 

Bezpochyby jdou slyšet v jejich muzice vlivy melodického emo žánru a post-hardcoru ze začátku tisíciletí. Jejich pojetí alternativního rocku je pak taková kombinace indie, pop punku, punk rocku a ema. Svůj styl vytříbili především s letošní deskou Courage - pomalejší skladby se netáhnou, rychlejší jsou šíleně chytlavé, všechny songy mají emocionální jádro jak lyrické, tak hudební, a vokály jsou kapitola sama pro sebe, protože právě díky nim jsem si tuto skupinu zamiloval. Tomu asi dodává i akcent Dariuse, díky kterému vyniknou zajímavá místa v textu. Starší debutová deska má rozhodně také co nabídnout z hlediska melodičnosti nebo zpěvu, ale zdaleka není natolik hudebně a textově vyspělá jako Courage a produkce je tak trochu ještě jako z garáže.  

Alt-rockových kapel je ale ve světě přespříliš a minimálně polovina je od sebe svým zvukem nerozeznatelná. Na povrchu by se mohlo zdát, že do toho The Deadnotes zapadají, ale stačí jim dát pár minut a hned zjistíte, že mají špetku něčeho navíc. Ať už jde o zmiňovaný akcent místy rezonující emocionální lyrické momenty jako ve vokálech k songu Make up, nebo kytaru, která vyčnívá jednoduchými, zato chytlavými riffy, nebo perfektní melodičnost každého tracku. Dokáží se držet svých hranic, ale přidají tomu svou unikátní příchuť. To se vztahuje například i na to, že přestože jakákoliv kytarová sóla už několik let nepřenesu přes srdce, protože se v hudbě opakují už od sedmdesátých let, když přijde na skladby jako Failsafe, tak tady ten výrazný až post-rockový kytarový part je skutečně něco, co bych chtěl v muzice slyšet více. A není to výjimka, Darius umí podobně zajímavé party a riffy vymýšlet v mnoha skladbách.

Po lyrické stránce se The Deadnotes věnují vnitřní problémům, často plynoucím z negativního vlivu vnějšího okolí. Make Up a Never Perfect poukazují na honbu za dokonalostí, k níž nás vede společnost okolo nás, a jak takové snahy mohou vést k sebepohrdání či snadné cestě k depresi a věčné nespokojenosti se sebou - na což se pak zaměřuje třeba skladba Cling To You. Podobně propojené motivy, které vedou k tématům alba, jako jsou právě vnitřní nejistoty a naučit se vnímat vlastní hodnotu, najdete skrz celou deskou. Dalším příkladem je třeba zmínka o věku v Cling To You ve smyslu, jak mohli tak zestárnout, aniž by byli šťastní, načež píseň Failsafe zase zmiňuje, že jsou příliš mladí, aby věděli, co znamená život, čímž tak trochu popírají slova z předchozího songu. Struktura zde tedy hraje svou roli. A při poslechu je znát, že se The Deadnotes snažili, aby skladby navazovaly i po stránce melodické. Dají se zde najít ale i více politické skladby jako Hopeless Romantic, zaměřující se na média a jejich vliv (mimochodem obsahuje ve druhé sloce perfektní riff).    

Těžko říct, jestli se poctivé snahy a tvrdá práce kapele do budoucna vyplatí a začnou být více populární, s jejich odhodláním bych tomu ale klidně věřil. Navíc jejich (především nejnovější) tvorba vyzývá k dobrému poslání o tom, abychom se naučili vážit si sami sebe. Přičemž tím rozhodně nemyslí jen lidi utápějící se v depresích apod., přestože jsou na toto téma velmi zaměření. The Deadnotes mluvili o tom, že se snaží upozornit třeba na situace, kdy mnoho žen viní sebe z toho, že jim někdo fyzicky ublížil (připomínám tím jak minulý článek o Jetty Bones a sexuálním násilí na ženách, tak nedávné stupidní kecy našeho populárního sexuologa). Myslí tím také trans komunitu a jejich častou sebenenávist kvůli svému tělu, a jak sám Darius zmínil, i mnoho dalších, kteří jsou negativně ovlivněni konzervativní politikou a společností. A když si jejich texty poslechnete i s touto myšlenkou, naberou zase trochu jiný rozměr. 

Na závěr se u mých doporučení vrátím k tomu, že je podle mě album Courage velmi dobře strukturované, a proto bych doporučil ho slyšet v jednom celku. Ze samotných skladeb bych odkázal především na Make Up, Never Perfect, Failsafe, Hopeless Romantic, Fickle Fake Friend. Ze starších pak třeba 1.20.