Jetty Bones

25.11.2020

Jetty Bones mi po loňském EP pravidelně plnila playlisty a vzhledem k tomu, že je dnes mezinárodní den proti násilí na ženách, je nejvyšší čas o ní něco málo napsat. Jde zatím o stále velmi skrytý talent alternativní hudební sféry, přestože její muzika je vyzdvihována právě v rámci tématu, které se k dnešnímu dni váže. 

Jetty Bones je umělecké jméno, které bylo inspirováno ženou Betty Jones, pravidelnou zákaznicí v kavárně, kde zpěvačka pracovala. Její životní zkušenosti pak hudební tvorbu Jetty inspirovaly k otevřenosti a upřímnosti ve svých lyrických tématech. Umělkyně, vlastním jménem tedy Kelc Galluzzo, vytvořila sice oficiálně pouze sólo projekt, ale v rámci tvorby, koncertů, produkce a všeho ostatního spolupracuje s větší skupinou lidí a projekt často působí spíše jako kapela. Obecně díky tomu zpěvačka kolaborovala s kdekým, především nemůžu opomenout její spolupráci s Tiny Moving Parts, kde párkrát pomáhala s ženskými vokály. Mezitím si ovšem buduje vlastní kariéru - zatím tedy se singly a EPs. Za nejdůležitější považuji především EP z minulého roku, z něhož byla skladba "better" jedna z nejlepších žánrových počinů loňska.

To je prvním důvodem, proč jsem o Jetty Bones chtěl tak dlouho napsat. Kromě ostatních skvělých skladeb totiž píseň "better" vyčnívá svým velmi mrazivým textem. A pro některé to může být dost nepříjemný poslech, protože ani já se k této skladbě nedovedu často vracet. Ač začíná song vcelku nevinně, zpěvačka v něm mluví o znásilnění - o vlastní zkušenosti s konkrétní násilnou situací. A myslím, že jsem v této formě asi nikdy neslyšel takhle otevřený text. Z toho důvodu doporučuju poslech jen na vlastní nebezpečí pro ty, které by to mohlo negativně ovlivnit. Některé další tracky se také týkají drsnějších témat, přičemž jde dle zpěvačky vždy o vlastní zkušenosti. Například Innocent Party byla již dříve napsána o sexuálním násilí, byla však méně explicitní, protože se věnovala spíše psychickému zotavování. Pro některé nemuselo být tak jasné o čem jsou části textu Innocent Party jako "I fell for a trick and fell into the trap of thief's bed/ Who stole what I've known/ Corrupted my bones and left me there for dead." "Better" však neposkytuje žádnou špetku pochybností pro interpretaci. 

Jetty Bones však dokáže do své tvorby dodat i pozitivnější světlo. Obecně je celé loňské EP určitým procesem uzdravování z traumatu, také proto je skladba "better" umístěna hned na začátek nahrávky a v dalších písních se snaží zpěvačka s již předloženým traumatem vyrovnat. V tomto tracku mimo jiné zpívá o tom, jak jí byla upřena volba a že je pozdě něco změnit nebo někam utéct. Na konci EP se pak ale vrací k podobným slovům, tentokrát však se změnou, že volbu má a není ještě pozdě. To se dá interpretovat více způsoby, ale z kontextu bezpochyby částečně odkazuje na podporu svých přátel, na které se mohla obrátit, když byla na dně a vinila samu sebe. Poslední skladba The Rest of Them tak ukončuje EP myšlenkou, jakým způsobem můžeme překonávat naše démony s pomocí lidí okolo sebe. Poslouchat EP jako celek a dojít k tomuto bodu je tím pádem unikátní a dojemný zážitek.

Druhým důvodem, proč jsem o Jetty Bones chtěl napsat, je aktuální singl z nedávných týdnů pod názvem Taking Up Space. Vyšel pod Rise Records, má zdaleka nejlepší produkci, jaké se jí zatím dostalo, a po všech směrech je jednou z nejvýraznějších skladeb její diskografie. Lyricky se zabývá namlouváním si, že lidi okolo ní ji vlastně nemají rádi a jen předstírají, takže zpěvačka zpochybňuje smysl vlastní existence ve světě. 

Z hlediska žánru jde o alternativní pop, ale jen slovo pop bych v její souvislosti nepoužíval výhradně - tím mám na mysli to, že se dnes zpěvačky jako Halsey označují za alternativní pop, přitom jde prostě o samotný pop a ne o žádnou alternativu k popu. Alternativa k popu je právě Jetty Bones, vlastně už jen z hlediska produkce by kdekomu v popovém žánru zněly některé její písně spíše jako demo než jako finální verze. Mnohem víc než z populární muziky si zpěvačka bere z pop punku, indie rocku, dream popu nebo emo žánru. Jednoduše řečeno, je mnohem pravděpodobnější, že si na jejím koncertě vykřičíte hlasivky a budete ždímat triko než se pohybovat do popových rytmů. Na merchi je mimochodem i nápis "Jetty Bones made me cry," což její hudbu také velmi dobře vystihuje.   

Každopádně bych si přál, aby se i v našem evropském prostoru dostala americká zpěvačka více do hudebního diskurzu, protože díky výše popsaným skladbám jsem četl mnoho těch, kterým Jetty Bones svou tvorbou pomohla s vyrovnáváním se s traumaty, především pak obětem sexuálního násilí. Z toho důvodu znovu doporučuji s varováním skladby Innocent Party a "better". Dále pak No Lover, Taking Up Space nebo The Rest Of Them a pro fanoušky Tiny Moving Parts také Spokes, protože se zde objevil jejich frontman Dylan. Kromě toho má taky skvělé verze svých písní v rámci akustických setů