No Devotion

V posledních dnech mám opět ve sluchátkách jen Thursday, a tak jsem se rozhodl vám napsat o jednom z mých oblíbených umělců Geoffu Ricklym. Ten pracoval na několika projektech, přičemž jedním z posledních je právě alternativní rocková skupina No Devotion. A tak to bude dnes možná trochu na dýl. 

No Devotion je kapela poskládaná ze zpěváka Geoffa Ricklyho, který je frontmanem skupiny Thursday, a bývalých členů rozpadlých Lostprophets. Vznikli v roce 2014 a o rok později vydali debutovou a jedinou desku. Přestože v tomhle složení se čekalo na mnohem tvrdší a rockově syrovější tvorbu, No Devotion se chtěli hlavně odpoutat od svých starých věcí. A tak vzniklo alternativní album Permanence. Název samotné kapely je odkazem na tehdy poslední desku od Thursday, která se jmenovala No Devolución.

Pokud jde o budoucnost kapely, tak ta je zatím nejasná. Nikdy žádné oficiální ukončení nepřišlo, ale Geoff se teď trochu více věnuje Thursday, kteří se dali znovu dohromady před dvěma lety. Zatím je teda těžko říct, jestli No Devotion vzal opravdu jen jako jednorázovou akci, protože další nahrávky závisí opravdu jen na dost vytíženém Geoffovi. Zbytek členů se sám zřejmě nikam nepohne kvůli minulosti s Lostprophets (pokud je neznáte, tak vysvětlím vzápětí). 

Chvíli jsem přemýšlel i nad tím, že bych napsal rovnou článek na samotné Thursday. Ale nehledě na to, že dodnes aktivně fungují a včera dokonce oznámili americkou tour, jejich podstatné roky byly spíš na začátku tisíciletí. A kdo se v tehdejší muzice trochu pohybuje, případě má rád starší post-hardcore, zřejmě na ně už stejně někdy narazil. Pokud ne, tak určitě doporučuju zkusit třeba Cross Out the Eyes nebo War All The Time. Mimochodem je zmiňuju i v článku o emo žánru, protože na tuto scénu měli také vliv. 

Okecal jsem Thursday, teď Lostprophets. Pokud jste moje generace, jsem si celkem jistý, že na vás přibližně před deseti lety alespoň jednou vyskočil na MTV nebo starém Očku klip Rooftops nebo Last Train Home. Tehdy byli Lostprophets docela velká bomba a o to větší bomba pak nastala, když se zjistilo, co je frontman Ian Watkins zač. Už rok se řeší kauza "me too" a spousta lidí má problém poslouchat kapely, kde nějaký člen například chodil s někým, komu bylo jen 17. Tak si vemte, jak asi mohla fanouškovská základna reagovat, když jejich oblíbeného zpěváka odsoudili na několik desítek let za zneužívání dětí. S tím se samozřejmě svezli i zbylí členové, kteří se raději smazali ze všech sociálních sítí a úplně se odmlčeli, protože spousty lidí měly tendence nenavádět i je. 

A tak přišlo No Devotion, resp. přišel Geoff a nabídl možnost znovu hrát hudebníkům, které neprávem stále kde kdo nenáviděl. O to víc se chtěli distancovat od staré muziky Lostprophets a nechat tuhle hrůzu za sebou. Geoff je navíc obecně hodně kreativní a experimentální člověk, takže chtěl taky posunout tuto hudbu někam od časů Thursday. A už tam bylo vidět, že je vždy tak nějak před svou dobou, proto je dodnes považován za tak skvělého vokalistu a textaře. 

Projevilo se tady právě to, že zvládá vokály i v jiné úrovní než post-hardcoreové. No Devotion se totiž pohybují hlavně v elektronicky tažené hudbě, kterou mixují do podoby alternativního rocku. Obejvíte u nich prvky osmdesátkového britpopu, tzn. inspiraci měli z kapel jako například The Cure, Joy Divison apod. 

Ještě se trochu vrátím k tomu, že Geoff je opravdu kvalitní textař. Nejen tím, že dokáže napsat dobré texty, ale hlavně tím, jak je umí přizpůsobit konkrétní tvorbě a psát různorodě. Geoff totiž zpíval například i v kapele United Nations, což už je docela brutální hardcoreový punk a grindcore (ale taky výborný projekt), kde psal hodně sarkastické a kousavé texty, do Thursday zase dával nejvíc ze sebe a kvůli té autentičnosti a upřímnosti bývají štítkování jako emo. A No Devotion má třeba i romantické songy, ale Geoff umí očividně psát všechno. 

Jen na závěr - pokud si poslechnete na Youtube nebo kdekoliv jinde hudbu od nemorálního člověka, tak to automaticky neznamená, že souhlasíte s tím, co dělal. Je naprosto pochopitelné, že většina bývalých posluchačů nemůže Lostprophets už nikdy ani slyšet a stejně tak je jasné, že leckdo umí oddělit umění od umělce a užívat si hudbu jako takovou (jinak byste nemohli poslouchat ani Johna Lennona). Členové Lostprophets proto nikdy nechtěli pokračovat ani v jiné muzice, protože nevěřili, že by je někdo poslouchal.... dokud je Geoff nepřesvědčil. A naštěstí spousta lidí uvažovala jako Geoff a neměla potřebu odsuzovat několik nevinných hudebníků za to, že se znali s takovým člověkem. Takže si i No Devotion našlo své fanoušky.  

Myslím si, že stojí za poslech právě proto, že Lostprophets nebyli jen o jednom člověku. Hlavně ale proto, že Geoff Rickly skutečně obětuje celý svůj život muzice a jeho projekty vždy stojí za to. Tolik práce a odhodlání v průběhu dvaceti let v podstatě bez zastavení se nevidí zrovna u každého. Tak třeba se vám bude líbit Stay, případně více rockové Eyeshadow a Addition.