Nejlepší songy 2019

Po videoklipech se znovu dostávám k oblíbenějšímu žebříčku ke konci roku - trackům. Těch je jako obvykle příliš mnoho a ve výběru zoufale málo, proto bych měl aspoň čestně zmínit to, co se mi do seznamu nevešlo, jako Caroline Polachek - So Hot You're Hurting My Feelings, Pup - Kids, Amanda Palmer - Bigger On The Inside, Yung Lean - Blue Plastic, Sea Girls - Closer, Emmure - Pigs Ear, Chvrches - Death Stranding, 65daysofstatic - Trackerplatz, Two Door Cinema Club - Once, Post Malone - Internet, nothing, nowhere - beautiful life.

10. The Story So Far - Outbound

Znali jste kapelu Transit? Ne? Tak si ji běžte poslechnout... na chvíli. Pak se vraťte a pusťte si tenhle song od The Story So Far a možná zjistíte, proč tolik posluchačů dojal. Kytarista Tim Landers ze skupiny Transit letos zemřel a před pár dny vyšlo cover album, na kterém se podílelo několik skupin, aby mu věnovaly vlastní verze jeho skladeb. Parkera Canona takhle na většině jeho tvorby zpívat neuslyšíte, takže si stejně jako loni našel do tohoto žebříčku cestu i jeden skvělý cover. 

9. Acres - Skin Over Mine 

Skin Over Mine zakončuje album Lonely World od skupiny Acres a vyjadřuje přesně to, co tyto dva tituly naznačují. Skladba melodicky a s emotivními vokály Bena Lumbera zachycuje člověka, jenž se cítí ve vztahu jako přítěž a snaží se přesvědčit druhého, aby s ním neztrácel čas. K tak depresivní desce jako Lonely World byla tahle tíživá atmosféra Skin Over Mine s neskutečně silným refrénem, ze kterého člověku tuhne krev v žilách, nejlepší volbou pro závěr. 

8. Hot Milk - Awful Ever After

O Hot Milk jsem tento měsíc vydal článek, protože se pro mě bezpochyby stali kapelou roku. Mají sice jen pět vydaných skladeb, ale i tak jsem s nimi chtěl zaplnit polovinu žebříčku. V žánru, který má v poslední době už trochu problém najít něco svěžího a inovativního, se právě tohle Hot Milk daří. O tom vypovídá i to, že jejich tvorba oslovila i organizátory Rock for People, takže pokud se tam příští ročník chystáte, můžete zjistit, že tahle skupina bude brzy patřit mezi britskou hudební špičku pop punku. 

7. Have Mercy - So Like You

O Have Mercy jsem chtěl psát článek již dávno a nikdy se k tomu nedostal - vzhledem k avizovanému konci kapely se k tomu už ani nedostanu. Have Mercy totiž měli vždy správné ingredience ke kvalitní muzice a k pokračování emo vlny dnešního alternativního rocku. Jenže v tomhle žánru musí mít každý song duši, aby s posluchačem zamával, jinak bude působit jako něco, co už jsme někdy slyšeli. Kvůli tomu jejich songy často vyšly naprázdno. Letošní studiovka The Love Life se s tímto problémem poprala mnohem lépe než předešlá, ale je to zejména song So Like You, ze kterého vyzařuje přesně to, co od téhle kapely a vůbec žánru očekávám, přičemž navíc vystihuje perfektně téma celé desky. Tenhle song bere všechny skvělé prvky tvorby Have Mercy - emoce, zpěvný, přesto dravý refrén, melodické a výrazné kytarové riffy, lyricky pestrý text - a ukazuje, čím má tahle kapela být. O to větší je škoda, že nedokáží u většiny jiných skladeb využít vlastní potenciál.

6. Life - Half Pint Fatherhood

Letos mi byla představena parta Life a po jejich vystoupení na Rock for People jsem musel uznat, že tato moderní punková energie se mi opravdu zamlouvá. Od minulé desky se Life přesunuli k více osobním tématům a ve skladbě Half Pint Fatherhood nám frontman energicky povykládal, jaké je být svobodným otcem ve společensky rozervané Anglii. Kombinace vyprávěcích a tanečnějších slok s punkovou náloží v refrénu vás téměř burcuje k násilné revoluci.

5. Mannequin Pussy - In Love Again

O této kapele se na svůj portál nepochybně ještě rozepíšu, ale spíše kvůli jejich punkovým kořenům, které na nové desce záměrně trošku chybí. Zpěvačka Marisa Dabice chtěla být tentokrát slyšet trochu jinak a vůbec to není na škodu. Naopak, u některých skladeb tahle klidnější povaha Mannequin Pussy zafungovala dokonale a podle mě zdaleka nejvíc u baladické In Love Again. Ta uzavírá celé album, na němž se zpěvačka trápí bolestí z dysfunkčního vztahu, načež právě In Love Again ukončuje tématicky celou desku tím, že se dokáže znovu zamilovat. 

4. Charli XCX - Official

Celé album Charli XCX zcela překonalo má očekávání, a přestože obsahuje plno skvělých popových fláků, nejvíc na mě zapůsobily dvě baladické skladby. Kromě písně White Mercedes Charli exceluje i u skladby Official. stejně jako první zmiňovaná má Official až obyčejně klišoidní téma, ale Charli dokazuje, že i o tom jde stále udělat kvalitní text a vložit jej do svěžího beatu. S výbornou produkcí zpěvačka v písni jemně podhodnocuje to, co skutečně chce, místo toho, aby posluchači přímo servírovala svou netrpělivost.  

3. Stand Atlantic - Hate Me (Sometimes)

Ač je to zvláštní, loni vydali Stand Atlantic debutovou desku a nějak se nevešla do žádného z mých žebříčků, přestože letos jim stačí vydat jeden jediný song, který se stal okamžitě mým nejoblíbenějším počinem od této skupiny. Vokalistky začínají docela přebírat pop punk a Bonnie Fraser u Hate Me (Sometimes) dokazuje, proč tomu tak je. 

2. Angels & Airwaves - Kiss & Tell

Angels & Airwaves jsou zpátky! A Tom Delonge je po letech zase v nejlepší formě.  

1. Enter Shikari - Stop The Clocks

Nejen kvůli samotnému tracku, ale i všemu okolo něj, se letos nemohlo nic rovnat této skladbě. Enter Shikari hráli Stop The Clocks naživo celou dlouhou tour, ale na oficiální vydání jsme se načekali pořádně, protože měla jít ven až po půlročním turné. Nešlo jen o obrovská očekávání od tracku, která byla 13. srpna konečně naplněna, ale taky o to, že Stop The Clocks uzavíralo jednu éru kapely. Ne všechny fanoušky dokázal tento popovější zvuk navazující na poslední album uspokojit, ale Enter Shikari umí najít inovativní stránku v každém žánru.