Hot Milk

Spotify mi ke konci roku vyhodilo, že mým nejposlouchanějším žánrem byl letos pop punk. V zachování vlastního překvapení nad tímto zjištěním jsem se rozhodl, že bych měl napsat konečně o kapele, která je po všech stránkách budoucností pop punku. 

Hot Milk je čtveřice z Manchesteru, která započala svou kariéru v roce 2018. Během chvilky upoutala pozornost médií a některých kapel z Velké Británie jako Enter Shikari nebo You Me At Six. Později si je kromě nich vytáhli na pár koncertů i Foo Fighters a není se čemu divit. Zatím mají totiž venku pouze pět skladeb, ale pokud si udrží tuhle kvalitu a budou vyčnívat z často už trochu statického žánru (což se jim zatím daří), během chvilky si je pravděpodobně podepíše vydavatelství Hopeless Records a do tří let budou minimálně britský ostrov dobývat vlastními shows. 

Hot Milk jsou na počátku kariéry, takže tento rok na scéně teprve zkoušeli vodu. O to větší je ale škoda, že do Prahy nepřijeli o pár měsíců později. Čtveřice totiž supportovala You Me At Six na evropském turné a v Praze zahráli na začátku února. Tou dobou měli však vydaný pouze jeden song, a tak o jejich existenci prakticky nikdo z posluchačů ještě nezakopl. I přesto ale přijeli s živelným vystoupením. Nakonec tento rok vydali další čtyři skladby a ty už si fanoušky rychle našly. Všechny songy se totiž i pro mě staly naprosto nejohrávanějšími hity letoška.

Kapelu tvoří dva vokální hlasy - Hannah Mee a Jim Shaw. Ti spolu v průběhu minulého roku bydleli a dávali dohromady muziku, ze které postupně vyrostlo Hot Milk. Oba jsou skvělí zpěváci, takže se rozhodli dát kapele duální vokály, přičemž ještě hrají na kytaru. Rozhodně ale nejde o generický pop punk, Hot Milk mají obrovský náboj a drive v každé skladbě, i když se klidně zaměří na více popový sound (Are You Feeling Alive?). Jejich zvuk spojuje naštvanost a smutek a spolu s neuvěřitelně energickým tempem každého songu a čerstvostí, jakou do pop punkového žánru vnáší, působí jejich čtyř-trackové EP jako plná deska. Sami se ale označují spíše jako emo powerpop, protože pop punk by byl pro jejich muziku příliš obecným pojmenováním. 

U Hannah se titul z filozofie a politologie nezapře, protože je i ve své tvorbě dost přemýšlivým typem. Proto texty nejsou jenom doplňková omáčka, ale skýtají neohrané metafory a nezní nepřirozeně jako u plno jiných umělců, když se pouští do témat vnitřních pocitů. Sama tvrdí, že založit kapelu nikdy nebylo hlavním cílem, jako spíš vypsat se z myšlenek, které se jí honí hlavou... a pokusit se hudbou vyrovnat se životem. Spousta posluchačů se tak určitě dokáže ztotožnit třeba se skladbou Awful Ever After, jež personifikuje část její osobnosti, která prostě chce zůstat nešťastná. Podobně třeba s pocity existenciální skladby Are You Feeling Alive? dokáže leckdo soucítit. 

Teď dává kapela dohromady více politicky mířené album, tedy do repetitivnosti taky jen tak nespadne. Snaží se tím pádem navázat spolupráci i s dalšími interprety - například se jim dostalo menší průpravy od Roua z Enter Shikari, protože se budou snažit přiblížit právě jejich hudebnímu přístupu k problémům vnějšího světa. Lyrický obsah jejich songů je poháněn tím, že členové Hot Milk ctí morální zodpovědnost za svou vzrůstající hudební platformu, což je v dnešní době rozhodně chválihodný přístup. Tedy jinak řečeno - když už mají možnost něco lidem předat, tak ať to má nějaký význam. Proto chtějí mluvit v budoucnu o společenských záležitostech mnohem víc, než zatím promlouvali o sobě. Oblíbený tuzemský argument, že se umělci nemají vyjadřovat k politickému dění, je pro Hot Milk tedy dost úsměvný, protože už s posledním vydaným trackem Candy Coated Lie$ před pár dny se do takových témat začali pouštět.

Jejich prvním vydaným singlem bylo Awful Ever After. Později se dostalo kromě výše zmíněných na Wide Awake a Take Your Jacket. Tím jsem vyčerpal celou jejich diskografii, ale věřím tomu, že kdo se k tomuto článku dostane o nějaký pátek později, Hot Milk už budou se svou tvorbou docela jinde. Budoucnost pop punku v jejich podání skutečně vypadá skvěle a dlouho jsem si nebyl u žádné kapely natolik jistý, že se minimálně ve svém žánrů brzy dočká úspěchů.