familypet

08.10.2018

Vzhledem k začátku semestru už by se zase konečně měly mé články pravidelně objevovat v průběhu prvních dvou dní každého týdne. A protože jsem jej minule vynechal, tak mám tentokrát připravené dva články, přičemž ten druhý zítra přibude v kolonce SPECIAL, kam bych chtěl teď přispívat alespoň jednou měsíčně s něčím zajímavým. 

A teď proč píšu dnes o infantilně znějícím názvu familypet... je to totiž dlouho, co jsem přidal něco rapového. Původně jsem chtěl spíš nějaký old skůl styl, ale kdysi jsem tady psal o nothing,nowhere, který začíná teď proslavovat depresivní žánr alternativního emo rapu. Když ale před rokem zemřel Lil Peep, tak se najednou fanoušci tohoto stylu brutálně zmnohonásobili. On ale samozřejmě nebyl jen Lil Peep, podobných projektů je spousta a vzhledem k tomu, jak to teď začíná být profláklé, jsem se rozhodl o tom naposledy napsat.

Tyto věci jsou si totiž vzájemně žánrově velmi blízko a je zbytečné psát o každé zvlášť. Chtěl jsem vybrat jednu, odkázat na nothing, nowhere (který teď asi nejvíce udává směr v tomhle ohledu), připomenout, že nebyl jen Lil Peep, a pak to na blogu už nechat úplně být. Pokud se vám líbí nothing, nowhere, bude se vám líbit spousta jiných věcí jako například Lil Lotus, T Shan, shinigami a plno dalších. Pro zájemce - na youtube si najděte kanál Astari a tam objevíte téměř vše. Za mě je nejoblíbenější guccihighwaters, v tomhle případě, který vám tady sdílím, je to song z alba Jay Veeho, což je producent, který produkoval tracky třeba právě pro nothing, nowhere. 

Ve zkratce, všechny tyhle věci mají relativně jednotvárné, přesto často opravdu kvalitní beaty, které jsou už samy o sobě dost depresivní, ale samotné texty jsou pak ještě o dost víc frustrující. Dnes odkazuji ze všech těchto umělců konkrétně na familypet prostě proto, že mi osobně přijdou víc alternativnější a tedy mnohem přístupnější pro lidi, kteří nemají takový vztah k rapu.

Familypet jsou dva kluci... dva smutní kluci. Jejich oficiální biografie je skutečně - "dva smutní kluci dělají smutnou hudbu". Ale i těchto pár slov si přečtete tak maximálně, když na ně narazíte na nějaké hudební platformě, protože žádné jejich stránky na Facebooku, Wikipedii apod. nejsou. Své první EP vydali loni v létě, pak tak různě házeli ven singly a letos na jaře druhé EP things that quicken the heart. A stejně jako u nothing, nowhere se i u nich píše všechno malými písmeny. 

Zmínil jsem, že jsou tyto projekty stylově dost podobné, takže to nemusím o moc víc rozebírat. Stejně jako vše výše zmíněné vydávají novinky pod Astari a nemají problém ve své hudbě použít třeba i screaming, například v this isn't over till I say it's over Více rapové je pak třeba chemical veins a můj nejoblíbenější track je your backyard.

Ale nic si nenalhávejme... lidem, kterým se tento styl rapu nelíbí, tak jim přijdou tato uskupení všechny na jedno brdo. Komu se to líbí, máte výše spoustu doporučení a celý kanál, který je několikrát týdně aktivní s novou muzikou. Takže pokud bych se k tomuto silně specifickému žánru někdy vrátil, tak by asi musel přijít nějaká velká unikátní bomba, což se asi hned tak nestane, a proto je asi poznat, že jsem chtěl dnešní článek mít hlavně obecně zaměřený. Nic to ale nemění na tom, že mám tyto projekty upřímně rád. Pokud tohle vůbec není váš šálek, tak si počkejte na zítra.