Waterparks

05.03.2019

Waterparks jsou jedna z nejrychleji stoupajících skupin na pop punkové scéně, která navíc spolupracuje s umělci z kapel jako Good Charlotte nebo My Chemical Romance. Zároveň je to dost trhlá trojice, která neumí být vážná ani na dvě sekundy, a mají podobně střelené fanoušky, protože od nich na pódiu přistávají například i antikoncepční pilulky.

Pop punkové/pop rockové trio vydalo první desku Double Dare v roce 2016, s čímž jim pomáhal i Benji Madden z Good Charlotte, a o dva roky později přišli s deskou Entertainment. Hrají už ale mnohem déle, od roku 2012 ale bez oficiálního basáka, takže jim čas od času hostuje na koncertech baskytarista z My Chemical Romance, Mikey Way.

Spolupráce s tak velkými jmény už dává docela jasnou představu o tom, že tohle trio na scéně začíná opravdu vyčnívat. Kvůli vystupování, barvení vlasů, rozhovorům, prankům na novináře a obecně neustálým blbým kecům to sice vypadá, že si ze všeho dělají vlastně jen srandu, ale když přijde na skládání muziky, tak Waterparks nejsou jen pár chytlavých melodií a vtipných klipů. 

Mluvím zejména o druhém albu, protože ač byl frontman Awsten Knight pořádně nervozní z reakcí na něj, rozhodně nejde o neoriginální počin. Je mnohem živější, než by se dalo i na poměry pop punku čekat, brutálně chytlavé a hlavně žánrově rozmanité. Některé rockové skladby tak na Entertainment koketují s hardcorovějším nádechem, hlavně song Tantrum, který se díky své energii a dost naštvanému textu na hudební scénu i na vlastní ex stává hodně rychle ikonickým pro Waterparks. Některé tracky jsou naopak téměř jen elektronické jako Crybaby a hodně vynikají také akusticky laděné skladby jako Lucky People

Jde zároveň o velice pilnou partičku, například s chystáním songů na album to docela přehání. Na debutové Double Dare měli nachystaných asi 40 tracků a nakonec těžko vybírali, co vlastně budou nahrávat a vydávat, podobně tomu bylo i u druhé desky. 

Pokud jde však o to, z čeho všeho si umí udělat srandu, to by mi vystačilo na dvacet článků. Například když Green Day vydali kompilaci s názvem God's Favorite Band, Waterparks vystoupili s nápisem God's favorite Boy-Band, což se taky rychle stalo označením pro tuto kapelu. Možná někomu jejich podobné výstřelky přijdou dětinské, podstatné ale je, že Waterparks se prostě dokážou bavit neustále a čímkoliv, co jim sláva v hudební sféře nabízí. Taky proto si získali sympatie hudebních legend i fanoušků. Sarkastické vystupování totiž neubírá na kráse jejich upřímné a srdceryvné muzice... i když i do ní jsou schopní procpat třeba odkaz na Justina Biebera („Your momma likes me and she doesn't like anyone").

Ani kousek zábavy nevnesli ale například do songu 21 Questions, za kterým stojí už tak dost nešťastný příběh, a mezi další akustičtější věci patří Lucky People. Blonde a Rare jsou dokonalé ukázky toho, proč je Waterparks tak návyková záležitost. Z elektroničtějších bych vybral jako nejkvalitnější Not Warrior a na závěr sem musím dát odkaz na Tantrum, protože tento nářez se těší v poslední době asi největší oblibě.