Turnover

Sliboval jsem víc indie kapel a protože to zítra bude na den přesně tři roky, kdy vyšlo jedno z nejiniciativnějších alb moderní muziky, tak bylo jasné, o kom to dnes bude. Není ale úplně snadné psát o kapele Turnover, která ho vydala, resp. dokázat přiblížit, co vlastně vůbec hrají. Nejjednodušší je teda asi si k tomu pustit videoklip dole a u toho si o nich něco přečíst.  

Turnover vznikli v roce 2009 a od té doby vyšla alba Magnolia (2013), Peripheral Vision (2015) a loni Good Nature. První album bylo "obyčejně" pop-punkové. Nebylo rozhodně špatné, ale ani nijak zlomové. Naopak druhé zlomilo bariéry žánrovosti. Peripheral Vision dokázalo, že ani emo nemusí být jen temné, ale i uklidňující a znít pozitivně. 

Turnover je asi nejznámější neznámá kapela vůbec. Ve smyslu kdy vlastně nejsou ani mainstream, ani se o nich nějak obecně neví. Ti, kteří se trochu pohybují v undergroudové muzice podobného rázu, by vám ale asi řekli, že album Peripheral Vision je jedno z nejlepších alb moderní muziky. Částečně je to i tím, že dodnes nikdo neví do jakého žánru to zařadit. Jako by se Turnover nedokázali dohodnout jestli hrají indie-rock, shoegaze, dream pop nebo jiný styl, tak prostě na žánry zapomněli. 

Tou dobou dost poslouchali sedmdesátky, což se na výsledku hodně podepsalo a nepřipadá to posluchači úplně jako moderní věc. Spoustu songů skládali členové Turnover nezávisle na sobě, až pak dávali dohromady každý svůj part a spojovali je tak do opojných melodií. Celé Peripheral Vision na mě ale působí jako by na scéně bylo odjakživa. Už při prvním poslechu mi to spíš připadalo, jako bych poslouchal něco z dob Pink Floyd, co dodnes ovlivňuje muziku a co vždy bylo tak nějak součástí hudby. Možná i proto, že je to deska plná nostalgických tónů, možná kvůli tomu, že tou dobou skupina dost poslouchala sedmdesátky a nepřipadá to posluchači jako něco moderního. Ale možná prostě proto, jak moc je to poutavé album, až si nedokážu představit, že před třemi lety ještě neexistovalo. 

Frontman Austin Getz by sice asi řekl, že poslední album je nejlepší, jaké udělali, ale Peripheral Vision je kult, klasika, jakkoliv to chcete nazvat. Poslední studiovka je relativně dost podobná, ale zvuk má možná větší důraz na kytary, texty jsou smířlivější, vyrovnanější a deska jako taková je vlastně i propracovanější a vyzrálejší. I přesto má ale předchozí počin určité vibes, které způsobují lepší hudební zážitek než dokonale propracovaná deska.

Texty (u Peripheral Vision zejména) jsou brutálně upřímné a jejich poetická kreativita dodává songům melancholický nádech. Smutný projev se velmi dobře doplňuje s hudební stránkou Turnover. Vytváří tak totiž mix různých emocí, protože i Austin Getz řekl, že instrumentálně možná zní deska veseleji, po textové stránce ale směřuje úplně opačným směrem.

Dodnes se nemůžu rozhodnout jestli mě tato hudba uklidňuje nebo frustruje. Na jednu stranu umí být velmi depresivní a emocionální a na druhou stranu je natolik líbivá a melodická, že všechno ostatní dokáže na chvíli zmizet. Ideálně na představení se hodí Humming pod článkem a mé oblíbené Cutting My Fingers Off, I Would Hate You If I Could  a Like Slow Disappearing. Chtěl jsem hlavně představit Peripheral Vision, protože je natolik odlišná od jiných věcí, ale první album mám taky hrozně rád, jako třeba song Most Of The Time a i když jsem si k poslední desce ještě nenašel úplně vztah, tak aspoň třeba odkážu na Super Natural.