Tripsitter

26.03.2019

Po nějaké době se vracím k melodickému hardcoreu, protože takových kapel bude u nás možnost vidět letos spoustu. Na jednu z nich se ale těším víc než na ostatní, přestože je zatím dost přehlížena. Brzy by ale Tripsitter mohli oslovit širší publikum, protože budou konečně vydávat první album, které je v tuto chvíli pro mě asi nejočekávanější nahrávka tohoto roku.

Tripsitter jsou čtyřčlenná skupina z Rakouska. I to byl pro mě dobrý důvod, proč se je pokusit přiblížit českému publiku, protože pro středoevropany je trochu náročnější se probojovat mezi metalcore smetánku. Mají k tomu ale minimálně slušně nakročeno. Kousek jejich setu jsem totiž odchytl před dvěma lety na Nova Rocku a jejich koncerty mají správný metalový drive. Tehdy měli venku jen pár skladeb, v půlce tohoto dubna ale přijde na řadu debutové album, které bude na shows mnohem větší marast, pokud bude tak dobré, jak zatím ochutnávky slibují. 

Tenhle koncertový drive je zapříčiněn hlavně tím, že Tripsitter nejsou typickou metalcoreovou kapelou. Jejich hudba je s prvky shoegaze a post-hardcoreu unikátně temnou a hluboce emocionální záležitostí. Hlavně teda nejnovější singly pro nadcházející album, na kterém se dle svých slov pokusili vzít posluchače na trip do nejtemnějšího koutu muziky. Dosáhli toho tak, že se sebrali, vyjeli na opuštěnou chatu do hor a nahráli desku přímo tam, aby zachytili tu krutě úzkostlivou a izolovanou náladu.

Mají k tomu navíc dost depresivní texty (už jen název debutu The Other Side Of Sadness mluví sám za sebe), což samozřejmě celé té tíživé atmosféře nové nahrávky dodává na kráse (nebo aspoň těm předně vydaným skladbám). Proto je škoda, že zatím k novým trackům nejsou na netu k nalezení texty, protože ne veškerému screamu rozumím. Hlavní téma nové studiovky je ale ve zkratce boj s vlastní myslí. Tripsitter dokonce řekli, že celá deska je komponována jako audiokniha jejich drtivých příběhů v kombinaci se stejně drtivým hudebním podkresem. 

Trippsiter jsou specialitkou svého žánru také proto, že jen málokdy uvidíte, aby hardcorový zpěvák hrál zároveň i na kytaru. Zpěvák a kytarista Meindl Taxer ale zvládá s přehledem obojí. Kromě toho jsem si zamiloval jejich výrazné bicí. Nejvíce asi vyčnívají v songu Progress (pod článkem), který má mimo jiné jeden z nejdokonalejších videoklipů, jaký jsem kdy viděl. 

V souvislosti se skvělými klipy ještě nesmím vynechat track Metamorphose, protože jde opět o skutečně originální video. Z nové desky zatím vydali singl The Dreamer a před pár dny vypustili do světa i druhou skladbu Remains, což je pro mě zdaleka nejlepší metalcorová věc za poslední dobu. A brzo u nás zazní i naživo, protože rakouská čtveřice přijede v květnu do Prahy. Sice jen jako support, ale support kapele Polar, o které jsem dříve taky psal. Pokud však bude novinka The Other Side Of Sadness v podobném rázu jako dva singly z ní, tak Tripsitter pravděpodobně strčí Polar snadno do kapsy.