Thousand Below

Po minulé happy snídaňové kapele dnes zpět k trochu temnějším věcem, než zas předvedu něco, co nemám kam zařadit. A ještě jednou se musím zavděčit i čtenářům, kteří si psali o tvrdší muziku. Thousand Below je na tohle perfektní, protože sotva začínají rozjíždět svou kariéru, ale rovnou už si budují docela slušnou pověst po jediné desce a pár energických koncertech.  

Thousand Below je americká post-hardcoreová kapela, která je stejně jako Chapel z minulého článku pod labelem Rise Records. Jsou zatím hodně mladá skupina, první album s názvem The Love You Let Too Close vydali teprve loni na podzim. A stejně jako u Chapel byli i tady členové Thousand Below u jiných projektů a potkávali se vzájemně na koncertech, než se rozhodli své zkušenosti využít společně a odpoutat se od hudebních směrů, které jim nejsou tak blízké.

Jsou docela dost ovlivněni starší hardcore tvorbou, takže si přidou na své třeba fanoušci Underoath. Jinak určitě nezapřou ani inspiraci v Architects a klasicky Bring Me The Horizon. Možná se to hned nezdá, ale samotná deska je docela hudebně rozmanitá, takže si myslím, že posluchači post-rocku, metalcoreu apod. si v tom taky najdou oblíbené songy. Textově je zatím jejich jediné album o docela depresivních tématech (překvapivě).

Za nedlouho začne populární Never Say Die tour, která se týká i České republiky, kde jsou Thousand Below v podstatě nejmenší jméno. Kdo má rád hardcore akce a chystá se, tak věřím, že právě oni překvapí i neznalé této kapely. Na jejich koncerty se zatím snáší všechna chvála, takže určitě bude stát za to, pokud máte pár peněz na listopadové akce. 

Těžko něco víc říct o kapele, která se teprve doopravdy dere na svět, kluci se prostě snaží ve vás vyvolat plno emocí a propojit vás s hudbou, kterou tvoří, což se podle mě daří snad u všech fanoušků tvrdších žánrů, kterým jsem zatím Thousand Below doporučil. Ono i přestože se zdá, že je už plno kapel tohoto stylu,pořád vznikají kvalitní projekty, které nezní jako kdyby něco kopírovali viz Thousand Below. Dát dohromady takové album, když jste pohromadě teprve rok, je opravdu skvělé. Navíc s podporou Rise records, kterou si nemůžou při každém rozhovoru dostatečně vynachválit, se podle mě dostanou o dost dál než doposud. 

Nejlepší bude, když si na Spotify poslechnete celou desku třeba dvakrát, protože zaručuju, že si v ní asi každý najde jiný oblíbený song. Pokud chcete kromě Tradition ještě něco s klipy tak Sleepless a Sinking Me. Titulní song The Love You Let Too Close  je asi nejtvrdší na albu a pak ještě třeba No Place Like You. Ten sice nemá klip, ale ten song mám rád, takže mi bylo blbé ho opomenout. A stejně jako minulý týden u Chapel už je to tím pádem skoro celá diskografie, tak snad brzo přijdou další počiny.