The Menzingers

Původně to vypadalo, že dnes článek nebude, ale nakonec mi došlo, že jste pro mě důležitější než nějaké zkoušky. Těch pár hodin zpozdění mi teda odpustíte, protože mám pro vás dnes punk-rockové The Menzingers. Kapelu, která se svým alternativním, syrovým a melodickým pojetím svých songů s neoposlouchaně lyrickými texty, zařadila mezi hlavní členy novodobého amerického punku. 

The Menzingers začali hrát v roce 2006 v Pennsylvanii. Hned jejich první album A Lesson in the Abuse of Information Technology z roku 2007 si v tomto státě získalo velkou přízeň právě díky tomu, že na scéně chyběl opravdový líbivý punk ve své podstatě. Následovaly čtyři desky, přičemž poslední After The Party (2017) už byla v Americe docela očekávanou záležitostí v punkovém světě. No a jinak jsou The Menzingers vlastně taková dvoufrontmanová kapela. Greg Barnett a Tom May hrají oba na kytaru a oba taky zpívají... a se zbylými členy žijí sex, drogy a rock'n'roll život. I když teď už jsou prý klidnější a radši jen chlastají. 

The Menzingers už na prvním albu našli ideální kombinaci punk-rocku devadesátých let a moderního melodického punku. S každým dalším albem se dostávali k lepšímu zvuku a propracovanějším skladbám, proto se už poslední After The Party docela rozlézá po internetu. Taky sami řekli, že na poslední desku byli připraveni, jak na žádnou jinou. A After The Party je mimochodem důkazem, že je lepší mít jednoho chytrého a dobrého producenta místo extrémně přeprodukovaného projektu viz polovina mainstream scény u většiny žánrů. 

Greg Barnett je mimo jiné fantastický textař. No jako texty píše i Tom a taky není špatný samozřejmě, ale chtěl jsem Grega trochu zdůraznit. Dlouho mě totiž oslovovala jen instrumentální stránka The Menzingers, ale pak vyšlo album After The Party a uvědomil jsem si, jak obrovskou součást této kapely nevnímám. Jejich hudba je tak syrově punková, že je vám úplně jedno, co zpívají. Poslední deska je trochu klidnější a najednou by to bez těch textů nefungovalo tak hezky, takže ti z vás, kteří si zakládají na lyrické stránce, jsem přesvědčený, že to doceníte jako já. 

Za těch jedenáct let od první studiovky nevydali žádnou rychlokvašku, na každé jde vidět, že si s ní opravdu práci dali, a proto jsou stále víc a víc populární. Nebudu ale zacházet v doporučeních do starých let, The Menzingers s věkem zrají jak víno, takže dole máte After The Party a ještě další z posledního z alba Lookers. Tři roky zpět vyšel klip, kvůli kterému je poslouchám I Don't Wanna Be An Asshole Anymore a pak In Remission. Pokud vás budou bavit novější songy, tak se nepochybně brzo dostanete i ke starším, více punkovým, deskám. Ale jinak prostě The Menzingers obecně jsou jedni z těch, kteří udávají směr moderního punku.