Strange Bones

Strange Bones je anglická electro-punková skupina, a protože není ještě zdaleka doceňovaná tak, jak by měla, tak mě donutila k připsání zase něčeho dalšího na tuhle platformu. Po letech existence vydala loni konečně své debutové album England Screams, to dle nich ztělesňuje hranici mezi řádem a chaosem, a přesně tak zní i jejich tvorba. Kromě fanoušků, které si letos čtveřice získala na Rock for People v Hradci mimo jiné taky tím, že jim frontman kapely pošlapal hlavy, budou bavit určitě i posluchače The Prodigy nebo Enter Shikari. 

Bobby, Jack a Will Bentham jsou bratři, kteří měli něco, čemu nejen já rád říkám morální štěstí, protože vyrůstali v prostředí, kde měla lidskost, solidarita a respekt k ostatním důležitější roli než důraz na úspěch, materiálnost nebo chamtivost. Byli vychováváni v punkové rodině, takže samozřejmě měli i hudební štěstí, odmalička mohli jamovat na kytary s tátou a sotva se naučili chodit po svých, už zažili své první punkové festivaly. Obě tyto ideální záležitosti při vyrůstání měly znatelný efekt na jejich tvorbu a společně vytvářeli hudbu v různých podobách odmalička. Časem přibrali bubeníka Nathana Sandersona, který si k bicím neumí sednout, a vznikla skupina Strange Bones. Celý projekt je tak trochu experiment, lyricky i hudebně. Zatímco zmiňované legendy The Prodigy, jejichž vliv je v muzice Strange Bones znatelný, začínali jako taneční kapela, Strange Bones díky své hudební výchově začínali čistě punkově a pak se kvůli své rozmanité nátuře postupně propracovávali k electro prvkům. Ale co se týče vlivů, tak si z muziky obecně zas tolik neberou, spíš se snaží zachytit vizuální pocity z různých jiných druhů umění. Jejich snaha kulminovala loňskou deskou England Screams, při jejichž tvorbě se Bobby například snažil neposlouchat žádnou hudbu, aby ho to nestrhávalo někam, kam nechce, a vytvořil svůj jedinečný projekt. Sám má totiž pod palcem psaní, produkci i mix.  

Punková scéna si v Británii umí pomáhat, jinak by z velké části už dávno zanikla, a platí to i pro Strange Bones, přičemž jejich spolupráce s jinými fungují snad vždy. Na tracku Dogma mají například nadaného umělce Pav4n z kapely Foreign Beggars, pak vydali svůj zatím nejpopulárnější song Nine Lives s neméně talentovanými Calva Louise, kterým Bobby taky dělá produkci a mix a se kterými v pandemii sdíleli bydlení, protože už ani kapely nemají na dnešní ceny nájmů. Nedávno se pro song 25 Thousand Volts spojili s Death Bloom, ale nejlepším způsobem se dva hudební světy střetly na tracku Menace, který nahráli s Bob Vylan. A jde vidět, že vizuálně zajímavé klipy se daly zvládnout udělat i v lockdownu.

Žánrově Strange Bones nenaráží na žádné mantinely, spíš nimi rovnou proskakují. Zachycují sice život a systém v Británii, ale místo, aby z jejich hudby čpěla explicitnost jako u zmiňovaných Bob Vylan, Strange Bones vám svou perspektivu předají způsobem surrealistického rozmazaného a ohlušujícího snu. Taneční beaty se misí s punkovými melodiemi, lyrické běsnění proti neoliberalismu se střetává s drtivě ohromující chaotickou hudební energií, tvrdé elektro doplňují zkreslené a často hudbou zastřené vokály (pokud tedy nerozumíte při poslechu angličtině ani normálně, tak se nemusíte trápit, Strange Bones nerozumí bez psaného textu často vůbec nikdo). A takhle kapela hledá tu rovnováhu mezi chaosem a řádem, občas si ji ale najdou i v jemnějších harmoniích jako u závěrečného songu Heavy na debutové desce. Nicméně se vše nese v dost post-apokalyptickém duchu.

Jejich koncerty jsou vyzdvihovány za naprosto šílenou energii, kdy Bobby s mikrofonem skáče všude a po všech, v publiku a kotli tráví víc času než na pódiu, no a samotná muzika dělá klubům problémy udržet svoji strukturu pohromadě. Nemůžou tak sety příliš protahovat, protože během chvíle spálí všichni v klubu už dostatek kalorií. Snad na to taky brzy přijdeme, zatím jediný plánovaný klubový koncert v Česku byl ke konci pandemie zrušený.