Desky, kvůli kterým stojí za to poslouchat pop-punk

09.10.2018

S pop-punkovými novinkami se letos opět tak trochu roztrhl pytel a pokud mě čtete pravidelně, tak jste si asi všimli, že občas sem kapelu v tomto stylu přidám. Přestože je tento styl docela dost populární, z vlastní zkušenosti vím, že v Česku má jen malé zastoupení fanoušků. Právě proto sem málokterá i populárnější pop-punková skupina přijede na koncert. Z toho důvodu vám chci ukázat, že existují skvělé desky, které by vás mohly přesvědčit, abyste dali tomuto žánru šanci. No a jsme stále na mém portálu, takže nechci psát o věcech, které všichni znáte, jako Dookie od Green Day nebo Enema of the State od Blink-182 apod. Sice utvářeli tento styl, ale právě proto je všichni znají. Samozřejmě pokud jste fanoušky tohoto žánru, tak budete znát asi všechny zmiňované kapely. Z těch o něco méně populárních jsem zde psal již třeba o With Confidence, Stand Atlantic a This Wild Life tam patří minimálně životním stylem.

Neck Deep The Peace and The Panic

Neck Deep jsou v tuto chvíli zřejmě nejpopulárnější pop-punk z novodobých uskupení. Téměř každý jejich fanoušek by mě ale bezpochyby chtěl lynčoval za to, že vám doporučuji nejnovější album a ne jejich předchozí Life's Not Out To Get You. To je sice opravdu top a v pop-punkové komunitě mnohem více oceňované, ale já si našel cestu k Neck Deep spíše díky albu The Peace and The Panic z loňského roku. A i když mi youtube neustále automaticky přehrává jejich In Bloom, tak jí stejně nikdy nemám dost - dost možná nejlepší singl loňska. Mimochodem teď vydali cover tracku Torn... a je to příliš dobré, než abych to taky nezmínil, přestože nemá s touto nahrávkou co dočinění.   

Brand New - Your Favorite Weapon

Brand New jsem rozebíral více v článku o žánru emo, protože byli stěžejní hlavně pro emo styl. Jak jsem ale i tam zmiňoval, jejich první album bylo postaveno na pop-punkových kořenech. Your Favorite Weapon vyšlo v roce 2001, kdy hudební svět žil pop-punkovými nahrávkami od Green Day a Blink-182. Brand New se v Česku nikdy moc do povědomí nedostali, což je velká škoda, protože jejich hudba je progresivní, rozmanitá a originální jako málokterá. Pop-punkovým fanouškům se však zavděčili "jen" s Your Favorite Weapon. Plno naštvaných textů (jako třeba legendární Seventy Times Seven nebo Mix Tape) nutily každé publikum vyřvávat si na koncertech hlasivky s Jessem. Pokud jste zrovna po rozchodu nebo prostě potřebujete někde ventilovat svoji nenávist či frustraci, tohle album vás rozhodně chytne.

Real Friends - Maybe This Place Is the Same and We're Just Changing

Tohle je o něco osobnější výběr ode mě. Zaprvé proto, že jsem k této desce z roku 2014 (a vůbec k Real Friends) docela dlouho hledal cestu, abych nakonec s překvapením zjistil, že je opravdu kvalitní. Za druhé proto, že toto album je v určitých obdobích života aktuálnější než obvykle. Kluci z Real Friends v tehdejší době ani nějak neměli rádi pop-punk, takže se projevilo, že jsou spíše do agresivnější muziky. Zároveň se prokázalo, že umí být pořádně naštvaní (velmi slabé slovo). Pokud vám však nikdy nikdo nezlomil srdce a nechcete se utápět ve své lítosti, tak tohle album asi těžko doceníte. A jestli ano, tak bych ještě doporučil jeden z prvních singlů, který není z tohoto alba, ale je fanoušky stále nejvíce oceňován - I've Given Up On You... a právem, protože ten se nikdy neposlouchá snadno.

The Story So FarUnder Soil And Dirt

Spolu s Neck Deep a možná State Champs jsou teď The Story So Far největšími lídry mladší generace pop-punku. Troufám si tvrdit, že zrovna The Story So Far by i u nás nějaký ten klub klidně vyprodali, ale bohužel si na ně ještě nějakou dobu musíme počkat. Jejich první album Under Soil And Dirt mělo témata typické pro pop-punk - nemiluje vás holka, chcete se odstěhovat pryč, dospíváte (protože to vyšlo 2001, kdy bylo Parkerovi asi tak 17 let). Jenže Parker Cannon má natolik charismatický hlas, který vás při každém songu bude přesvědčovat, že vážně nenávidí celý svět. Málokteré album ve vás vyvolá pocit, že byste opravdu nejraději zničili vše, co vám přijde pod ruku. Podle toho pak vypadají i samotné koncerty

State Champs - Around the World and Back

Zmiňovaní State Champs jsou docela ideální ikona novějšího pop punku. Druhé album kluků z New Yorku vyšlo na podzim 2015 a mělo vše, co má správný pop-punk mít. Trochu agresivnější frustraci říznutou energickou zábavou, která je plná chytlavých kytarových pasáží. Úvodní singl Secrets je dodnes jedním z nejpopulárnějších hitů moderního pop-punku. Ve zkratce, State Champs svým způsobem píšou pro tento žánr hymny.

Knuckle Puck - Copacetic

Je s podivem o kolika debutových albech píšu, když přitom zmiňuju kapely, které jsou dnes ve vrcholné formě. Jenže ony ty původní věci mají v sobě o kapku víc toho, co v hudbě hledám - autentičnost. Ještě předtím než se proslavíte, než začnete myslet na komerční úspěchy, než vůbec máte nějaký zástup posluchačů, tak děláte většinou vážně ryzí a upřímnou hudbu, protože ji v tu chvíli děláte hlavně pro sebe. Knuckle Puck v roce 2015 nahráli svou první desku, která se točila okolo klasických témat žánru - lásky, bolesti a prostě typických problémů se svou hlavou a duší - ale dokázali je zpracovat tak otevřeně a upřímně, že z toho většině kritiků i posluchačů spadla čelist. A proto pop punková komunita dodnes hromadně brečí u poslechu osmiminutového Untitled.

You Me At Six - Take Off Your Colours

Ruku na srdce, kolik z vás, kteří slyšeli tisíckrát Bite My Tongue od You Me At Six kvůli Oliveru Sykesovi, doopravdy ví, že You Me At Six začínali mnohem pop-punkověji? Já na to přišel teprve nedávno a jejich první album se rychle stalo závislostí (hlavně If You Run). V průběhu dalších projektů už vlastně kompletně změnili svůj zvuk, ale jejich první věc z roku 2007 byla na tehdejší dobu velmi kreativně pojatý pop-punk s plno nenahraditelnými bridges. A zároveň je kytarovou slastí od první skladby až po poslední.

The Wonder Years - The Greatest Generation

The Greatest Generation vyšla v roce 2013 a časem se stala jednou z mých nejoblíbenějších  žánrových nahrávek. Pop-punkoví snobi můžou hledat další a další argumenty, proč nechtějí poslouchat the Wonder Years, ale tohle album je prostě masterpiece od začátku do konce. The Greatest Generation zasáhlo pořádně spoustu odrostlejších fanoušků pop-punku, protože hudebně vyvolávalo obrovskou nostalgii a textově bylo v té době jednou z nejdepresivnějších desek. Myslím, že tohle album dokáže člověk doopravdy ocenit až ve chvíli, kdy si pop-punk oblíbí, ale je to možná nejpodstatnější album, kvůli kterému mám tak moc rád tento styl. Zejména The Devil in My Bloodstream

Moose BloodI'll Keep You In Mind, From Time to Time

Tak jsem před pár dny mohl obrečet konec jedné z mých nejoblíbenějších kapel, ale i kdyby se to nestalo, tak bych je tady musel zmínit. Moose Blood se celou svou kariéru pohybovali na pomezí pop punku a ema, i když jste si asi už výše všimli, že tyhle styly k sobě mají obecně blízko. I přes nešťastný konec si získali srdce fanoušků po celém světě. O tom svědčí jejich dvě vystoupení u nás v posledních dvou letech, protože (jak jsem už také zmiňoval) většina kapel tohoto stylu Českou republiku úspěšně míjí. Nehledě na to, jak miluju všechny desky, jejich debutové I'll Keep You In Mind, From Time to Time z roku 2014 mě v podstatě donutilo znovu začít poslouchat tento žánr, najít si cestu k modernímu pop-punku a hledat další novodobé emo kapely. Kdybych neposlouchal Moose Blood, tak bych pravděpodobně nikdy ani nepsal tento článek, a proto pro mě znamenají stále víc než cokoliv jiného v tomto stylu.