Pedro The Lion

Dnes se na blogu zase vracím k depresivní muzice - ovšem originální a opravdu osobité depresivní muzice. O Pedro The Lion píšu zejména proto, že se nemůžu dočkat nejnovější desky. Taky ale proto, že mám radost, že se tento projekt neskutečně talentovaného umělce dočkal oživení po více než deseti letech. 

Středobodem Pedro The Lion je David Bazan, který skupinu založil v roce 1995. Vydali čtyři desky a v roce 2006 se Bazan rozhodl pro sólovou dráhu a nechal fanoušky ve vědomí, že Pedro The Lion jsou u konce. A to je důvod, proč o nich píšu právě teď, protože za tři dny vypustí do světa album po celých 15 letech s příhodným názvem pro vzkříšení, Phoenix. Odkazuje ale hlavně na Bazanovo rodné město Phoenix.

Texty jsou nejčastěji kombinací Bazanových upřímných zpovědí a smyšlených příběhů, většinou s politickou a náboženskou tématikou. Minimálně o albu Control bych mohl říct, že je to jako kdyby vám někdo vyprávěl příběh v deseti skladbách. Stejně tak Winners Never Quit je konceptuální album (*album s uceleným příběhem*). David Bazan působí skutečně jako vypravěč, i proto byl kdysi přirovnán ke spisovatelům jako J. D. Salinger než k jiným hudebním umělcům. Na nové desce se zaměřuje zejména na vzpomínky ze svého dětství a jak ovlivnily jeho život. Proto se pro psaní tracků vrátil do domu svých prarodičů. 

Hudebně je to kytarově založený indie-rock, často v pomalém tempu a s podmanivou melodií, na které si Bazan dává hodně záležet. Na počátku byli označováni jako slowcore. Nová tvorba v tomhle bude víceméně pokračovat, protože ani se sólovou prací se od tohoto stylu neodpoutal. Takže vlastně hlavní Bazanův důvod, proč znovu začít s Pedro The Lion bylo to, že skoro 12 let skládat, nahrávat a vystupovat úplně sám není úplně příjemné.

Ostatní členy nezmiňuji záměrně, protože David Bazan se rozhodně nestará jen o texty a zpěv. Vzhledem k tomu, že má talent prakticky na všechny nástroje, co potřebuje, sám aranžuje vlastně celé skladby. Složí bicí, složí basovou i elektrickou kytaru a pak nechá zbytek členů, aby se to naučili. To jen aby bylo jasno, že Pedro The Lion je z 98% David Bazan. A možná se vám jeho hudební nebo lyrický styl nebude líbit, ale najít na scéně někoho, kdo má takhle skvělý hlas, se rozhodně hned tak nepodaří. 

Nejradši bych se rozepsal o příbězích, které Bazan ve svých deskách vypráví, ale na to by mi možná nestačil ani další článek. Proto se vás spíš pokusím navést, abyste si to poslechli. Po znovuzrození kapely vydal zatím tři singly a minimálně o dvou můžu říct, že pro mě během chvíle překonali jeho starší tvorbu. Yellow Bike je zároveň úplně první song, ke kterému Pedro The Lion udělali klip. V něm si navíc zahrál syn Davida Bazana (jeho dcera byla zase v jeho sólo videoklipu Trouble With Boys). Druhý vydaný singl s videoklipem je Quietest Friend. Ze starších určitě stojí za to I am Always the One Who Calls a pak hlavně album Control a tracky Priests and Paramedics a Options.

P.S. Psal jsem na blogu o kapelách Foxing a Modern Baseball, kteří už Pedro The Lion přerostli, přesto byli touto hudbou ovlivněni a nahráli cover songu Options. (A v intru se objevil dokonce i Christian z The Hotelier, o kterých jsem také psal, protože tahle americká komunita je opravdu propojená až moc... z čehož mám radost.)