Oberhofer

Tento týden mám něco v trochu jiném stylu, abych to tady zase trochu rozšířil o něco nového, trochu experimentálního, trochu více inspirovaného starší muzikou. Navíc mě těší psát o někom, koho k muzice dotáhli hudebně založení rodiče, a tak to pro jednou není nějaká rebélie proti starším generacím. 

Oberhofer jsou pojmenovaní podle frontmana Brada Oberhofera. Spíš teda Oberhofer je hlavně Brad, který zpívá, hraje na kytaru, piáno, obstarává synťáky a hlavně teda tu hudbu vytváří... zbytek ho doplňuje o bicí a kytary, protože nemůže dělat všechno. První EP vyšlo 2009, po něm následovaly alba Time Capsules II (2012), Chronovision (2015) a Table 19: Oberhofer's Ultimate Wedding Mixtape (2017).

O tom, co se dá nazvat jako psychedelický pop, jsem tady ještě nepsal, a to hlavně proto, že podobné věci ani moc neposlouchám. Oberhofer je ale mix několika stylů, které pohromadě zní překvapivě dobře... a originálně. Tento indie rockový, taneční, orchestrální a třeba i částečně punkový mix umí znít napovrch docela vesele, přesto má v sobě i temnější atmosféru. Kromě toho se Oberhofer nebojí být dostatečně experimentální a nedodržovat zažité normy. Používá různé zvláštní zvukové efekty a spousta skladeb například nemá ani refrén. A myslím, že z některých prvků jeho hudby byste snadno poznali, že je velký fanoušek The Cure a Davida Bowieho. 

Oberhofer mluvil o svém nejpopulárnějším albu Chronovision ve smyslu, že je vyjádřením jeho samého pomocí 12 songů, které budou pak pohromadě znít jako jeden dlouhý track. Celá deska je navíc takovým věnováním spoustě lidem v Bradově životě. A taky si u Chronovision zlepšil své malířské schopnosti. Pokud si totiž někdo koupil jeho album, mohl jej požádat o nějaký obrázek, který poté Brad sám namaloval a poslal posluchači jako dárek k desce. 

K té zmiňované orchestrální části muziky... Brad má velký vztah ke klasické hudbě, což se v jeho tvorbě projevuje od začátku. Jeho matka je operní zpěvačka a on sám studoval hudební teorii na univerzitě. Původně chtěl dělat hudbu k filmům a tak třeba hned první song na Chronovision otvírá album orchestrem. A na New Yorkskou filharmonii chodí dodnes i několikrát do měsíce.

Bradovi Oberhoferovi ještě musím nechat, že by si asi nikdy nedovolil vypustit do světa album, o kterém by nebyl přesvědčený, že má potenciál se posluchačům líbit. Dokonce nahrál několik alb, které nikdy nevydal, protože se mu zdálo, že by nakonec bavili jen jeho. Na Chronovision měl nachystaných přes 100 demo verzí, než toto číslo zúžil na 12. A k tomu, že mu na posluchačském zážitku vážně záleží ještě zmíním, že sám dělá pianové covery songů na přání... a pak taky i normální covery pro vlastní potěšení. To vše ovšem tak trochu mimo svou klasickou tvorbu, takže je možné to najít většinou jen na jeho soundcloudovém účtu. A možná jste jeho hudbu mohli zachytit v nějakých seriálech, například Sea of Dreams v Bojacku Horsemanovi. A jinak mám rád ještě Nevena a All Through the Night.