Nejlepší alba 2022

Pokud bych rád znovu obnovil občasnou aktivitu těchto stránek, tak je asi ideální začít tím, co se vlastně celý rok dělo. Teda aspoň z pohledu nejlepších alb. Do finální desítky se mi nevešly kromě dalších čestných zmínek především dvě vynikající desky, ta první od Jean Dawsona - Chaos Now*, ta druhá od hardcorových Inclination - Unaltered Perspective. Z hardcoru ještě vypíchnu Stick To Your Guns - Spectre, co se týče obecně punku a rocku, tak jsem si letos zamiloval partu Press Club (nejen) díky nové desce Endless Motion, potom chci zmínit také Kid Kapichi - Here's What You Could Have Won, High Vis - Blending, Metric - Formentera, The Smith Street Band - Life After Football a experimentální Black Midi - Hellfire. Z popu pak Carly Rae Jepsen - The Loneliest Time, The 1975 - Being Funny in a Foreign Language a alternativní Ethel Cain - Preacher's Daughter. Z rapu Denzela Curryho - Melt My Eyez See Your Future, Vince Staplese - Ramona Park Broke My Heart a nesmím zapomenout také R&B desku od Ari Lennox - Age/Sex/Location. Tím jsem si napočítal do pětadvaceti nejlepších a teď těch zbývajících deset. 

10. Yard Act - The Overload

Prvně sem nahodím rozhovor, který se mi podařilo dělat s kapelou Yard Act na Rock for People, aby bylo jasno, proč mám pro tyhle kluky tak velkou slabost. Jde bezpochyby o jednu z mladých nadějí britského post-punku – jako by jich snad bylo málo, která převážně mluveným slovem promlouvá s typickým britským humorem o "working class" tématech. Ze všech politických a punkových desek, které se mi letos vešly do výběru, The Overload vyčnívá právě svou satiričností a odlehčeností, přestože nakonec mluví o zatraceně palčivých věcech.   

9. Black Country, New Road - Ants from Up There

Asi bych nedokázal jen tak docenit, co bylo kdysi popsáno jako "nejlepší kapela na světě", kdybych letos nevyrazil na koncert jejich souputníků Black Midi. Určité věci je potřeba vidět naživo, aby člověk pochopil, co na nich je. A show Black Midi mi konečně otevřela dveře i k této podobně experimentální a spřátelené kapele Black Country, New Road. Jejich druhá deska s názvem Ants from Up There je zvukově mnohem přístupnější pro "normálního" posluchače, ale přesto neztrácí nic z dřívější unikátnosti. Možná právě naopak. Srdcervoucí, velkolepé, ambiciózní, s perfektním využitím všech sedmi členů a skloubením tolika hudebních prvků dohromady jde o opravdu jedinečné album. Je taky vykoupeno odchodem textaře a zpěváka Isaaca, ale rozloučit se takovou deskou, o tom se většině může nechat jen zdát.  

8. VUKOVI - NULA

Electro-rocková dvojice ze Skotska jménem Vukovi se pro mě s albem Nula stala překvapením roku, ve kterém si najdou svoje posluchači od metalu až po pop. Celá deska s futuristickým nádechem funguje jako koncept příběhu o mimozemské entitě Nula, násilně uvězněné na zemi po 25 let. Skrz sci-fi námět však reflektuje témata a pocity, s nimiž se mnozí dokáží ztotožnit, jako jsou sexuální svoboda (Quench), deprese (I Exist), trauma (Hurt). V každém songu zpěvačka Janine Shilstone nachází i přes veškerá traumata prostor pro znovu-získávání síly, kontroly a odhodlání. Jednoduše jde o terapeutický proces, kdy si prostřednictvím fiktivní postavy bere frontwoman zpátky svoji moc napříč opresivnímu systému. Nikde to není znát lépe než na skladbě Hurt, která se zabývá znásilněním. Opakující se motivy zneužití a osvobození kulminují v závěru desky jasným poselstvím "It's time to fuck the system" a bariéra mezi fikčním příběhem a skutečným světem se maže. Neznám úplně ideální překlad slova empowering, takže bych to nechal u něj, protože nic jiného tohle album nevystihuje lépe. 

7. Danger Mouse, Black Thought - Cheat Codes

Jediné hip hopové album, které se mi letos vešlo do výběru, je spolupráce dvou dlouhodobě uznávaných umělců, rappera Black Thought a producenta Danger Mouse, jenž je kromě tvorby vlastní muziky známý svou produkcí alba Demon Days od Gorillaz, ale pracoval i třeba s U2 nebo Adele. Teď přišel po dlouhé době s rapovou deskou (i když o ní mluvili už skoro před dvaceti lety), kterou definuje old school zvuk, vybroušeně okázalé beaty a rytmická flow. Navíc s plno kvalitními featy - kromě Joeyho Bada$$e nebo Run The Jewels se objeví taky sloka od zesnulého legendárního MF Dooma. Danger Mouse se svými schopnostmi i s plno Grammy na kontě byl navíc schopný ustoupit mírně do pozadí a dát prostor rapperovi, a tak vznikla vlastně až trochu funková a nostalgická oslava dřívější éry hip hopu. 

6. Camp Cope - Running With The Hurricane

Alt-rocková trojice Camp Cope byla zasažena jako každá kapela pandemií, přičemž zpěvačka Georgia Maq se dokonce vrátila do práce ve zdravotnictví. Když se konečně dostala skupina znovu k nahrávání, čekala se další smršť frustrace a naštvanosti, navíc po takovém období. Camp Cope ale zvolila překvapivě cestu smíření, zranitelnosti a introspekce. Running With The Hurricane je o přijmutí "hurikánu" života, bolestí, problémů... neutíkat od nich, naučit se žít s v souladu s nimi. S jemností a intimními texty nachází v tématech úzkostí, samoty a zlomeného srdce zpěvačka naději i prostor pro léčení. Především v zavěřeném baladickém tracku Sing Your Heart Out Georgia probodává posluchače emotivními vokály a poselstvím o tom, že nás nemusí definovat naše chyby ani traumata, ale touha se změnit a být lepšími lidmi. Nutnost se měnit, učit a být lepšími je dlouhodobě moje filozofie, takže není divu, že je tohle album pro mě stěžejní. "You are not your past, not your mistakes/Not your money, not your pain/Not the years you spent inside/You can change and so can I."

5. Petrol Girls - Baby

Po vydání nové desky musela skupina Petrol Girls zrušit dokonce dva koncerty, které měly v České republice proběhnout. Před pár dny navíc oznámil konec v kapele bubeník Zock. Je to o to větší škoda, protože Petrol Girls jsou momentálně jednou z hudebně nejzajímavějších nasraných politických anarcho-feministických uskupení. Album s názvem Baby je tak další nálož chaotického punku, který konfrontuje systémovou nespravedlnost. Zesměšňujícím způsobem například ryjí do konzervativního pohledu (a hlavně tendencí dělat na jeho základě zákony) na potraty v songu Baby, I Had An Abortion, podobně poukazují na násilí na ženách v tracku Fight for Our Lives nebo na policejní systém s "násilníky a vrahy", kteří chrání majetek a zájmy bohatých, ve skladbě Violent by Desing s nejtrefnějším veršem roku: "Why address need when they can protect greed." To vše je zabaleno do divoké a dezorientované jízdy, která je pro Petrol Girls specifická.

4. Ezra Furman - All Of Us Flames

Oproti punk rockovému naštvání v dřívějších počinech se tentokrát Ezra Furman vydala na klidnější a smířlivější cestu, což na v podstatě třetí díl trilogie desek s queer tematikou velice pasuje. Inspiraci v žánrech folku, rock n rollu, bluesu a interpretech jako Lou Reed, Bob Dylan nebo Bruce Springsteen dokáže zpěvačka využít skvěle v moderním pojetí, nicméně mistrovská část desky tkví zejména v poetických textech. Témata oprese a boje o přežití její komunity jsou protkané motivy židovské víry a genderové identity a smazávají hranice mezi personální a společenskou rovinou. Láska, solidarita, empatie a sebe-přijetí jsou v tomto světě samy o sobě revoluční, a tak taky z alba znějí.

3. Nova Twins - Supernova

Punk rock ještě jednou. Další formace z Anglie v nejlepší formě přišla s deskou Supernova. A řekl bych, že svému žhavému názvu dostojí, protože výbušné je až až. Od prvních slov na desce "I'm feeling like a riot" jste lapeni ve směsi výrazné basy, energických rytmů, perfektních vokálů a textů, které dovedou být stejně nelítostné jako zábavné. Ať už jsou o podpoře žen (Cleopatra), boji proti rasismu, včetně násilné formy boje a nepokojů (Antagonist), nebo prostě jen o sexuální svobodě a bourání tradičních představ o tom, jak se má žena sexuálně chovat (Puzzles). Elektrizující a návykové od začátku do konce. 

2. Bob Vylan - Bob Vylan Presents The Price of Life

O druhé desce Bob Vylan by se toho dalo říct spousta, proto bych rovnou odkázal na moji recenzi, kde se do alba pouštím hlouběji. Co je ale potřeba vědět v pár větách – jde o kombinaci punku říznutého grimem a nenajdete zde žádné zbytečné chození kolem horké kaše. Jasné vymezení vůči současnému systému, výzva k mlácení nácků a rasistů (Pretty Songs), poukazování na ekonomickou nerovnost, policejní brutalitu, chudobu, zkorumpovaná média atd. (GDP) To vše s chytrými a pořádně provokativními verši doplněné o intenzivní hudební energii... Možná s jedinou umírněnou vsuvkou a zároveň nejlepším songem roku (teda kromě The Heart Part 5) s názvem Health Is Wealth. Bobby na skladbě popisuje náročnou realitu jíst a žít zdravě ve světě plném fastfoodů, cukru, masného průmyslu s jeho zničujícími dopady na planetu, drahých potravin apod. Do toho člověk denně pracuje a nemá čas ani kapacitu si vařit trochu jídla a věnovat se vlastnímu zdraví. Zdravý životní styl, možnost starat se o své tělo, je privilegium, ale Bobby zdůrazňuje jeho důležitost za každou cenu ("Eat right, stay active, stay strong cause the revolution is real"). Formou má song blíž k reggae než ke zbytku tracků na albu, ale lyricky je takhle důkladně nabitá celá deska. 

1. Stray From The Path - Euthanasia

Opět rovnou odkážu na svou delší recenzi. Jak u Bob Vylan, tak Stray From The Path bych mohl rozebírat témata textů v délce diplomovaných prací, nicméně se i hardcore čtveřice snaží vyjadřovat jasně, aby nebylo sporů o tom, za čím stojí. A přestože Bob Vylan mají na desce morbidní a násilné momenty, odhodlání a frustrace Stray From The Path sahá ještě dál. Bohatým za kapitalistické vykořisťování vyhrožují gilotinou, J.K. Rowling hážou do stejného odpadního pytle jako konspirátory Alexe Jonese a Qanon (Law Abiding Citizen), vojensko-průmyslový komplex Spojených států (Chest Candy) je podroben stejné kritice a opovržení jako systém policejní (III), přičemž u obou jdou k pořádně kontroverzním výrokům... a oprávněným. Jde o nejlepší věc, jakou si můžete pustit, pokud potřebujete ventilovat frustraci z nadcházející budoucnosti, z lidí, kteří ji zničili, ze systému a institucí, které nás denně ubíjí do otupění. Stray From The Path dávají najevo, že už není co ztratit, že nevidí žádnou pozitivní vizi do budoucna, a tak se můžeme jen spojit, a když nic jiného, alespoň vzít se sebou dolů i ty ostatní parchanty.