Moose Blood

Asi těžko bych hledal lepší kapelu na začátek než právě Moose Blood. Před čtyřmi měsíci měla tahle parta v Česku určitě jen velmi malý zástup fanoušků, ale vzhledem k jejich účasti na Rock for People si myslím, že přeci jen našli o pár posluchačů víc. Přesto jsou Moose Blood přesně tím, čemu se tady chci věnovat, tedy unikátní kapelou, která se u nás zatím do povědomí moc nedostala.

Moose Blood se dali dohromady v srpnu roku 2012 ve městě Canterbury, v Anglii. Ve stejném roce vydali své první demo pod názvem Bukowski demo a na začátku roku 2013 vydali první EP Moving Home. To pomohlo tomu, aby za pár měsíců podepsali smlouvu s No Sleep a oznámili, že u této nahrávací společnosti vydávají své první album I'll Keep You in Mind, From Time to Time. Na něm už vyšel v kvalitnější verzi opět song Bukowski a další tracky, díky kterým se kapela dostala minimálně v Británii do povědomí. Například Boston nebo Gum, které vyšly i jako singly před deskou, patří dodnes k nejpopulárnějším songům.

V roce 2016 přichází první velká tour po Velké Británii a podepsání smlouvy u Hopeless Records, pod kterou vydávali i kapely jako například Sum 41, Yellowcard atd. Pár dní po této smlouvě vychází song Honey a oznámení nového alba Blush, po kterém se kapela dočkala většího uznání i mimo Anglii.

Pokud by se mělo Moose Blood omezit na pojmenování jedním žánrem, bylo by to rozhodně emo. Členové kapely jsou velkými fanoušky jejich různých emo předchůdců, o čemž svědčí třeba jejich cover I Don't Love You od My Chemical Romance nebo už jednou zmiňovaná píseň z prvního alba Boston, která přímo odkazuje na jedno z nejslavnějších emo alb Deja Entendu od Brand New. Jinak by nejsnadnější zařazení pro tuto kapelu bylo mezi pop-punk. 

V tuto chvíli vystupují jako support kapele A Day to Remember na jejich Americké tour. V Česku vystupovali pouze jednou, a to na zmiňovaném Rock for People 2017, a jejich show bezpochyby přitáhla k jejich hudbě pár dalších nadšenců.

Na první poslech se může zdát, že kapel jako Moose Blood je celá řada, protože tomuto stylu se skutečně věnuje spousta a spousta dalších. Moose Blood je ovšem originální právě svojí obyčejností. Můžete si myslet, že něco takového slyšíte neustále, ale najít něco, co se podobá té kombinaci obyčejnosti a přitom dokonalé propracovanosti není vůbec snadné. Na obou albech objevíte spoustu skvělých kytarových rifů, případně i sól, která jsou dlouhá jen tak akorát aby nezačala nudit, protože přiznejme si, nikdo nechce poslouchat minutu a půl dlouhé sólo na kytaru, které slyšíme už 40 let pořád dokola. I přes často melodickou náturu tady většinou narazíte na pochmurnější texty, přestože z nich jde často cítit i pozitivní energie. Rozhodně se ale nenechte odradit zjevem. Tahle parta sice vypadá jako parta šprtů, ovšem když přijde na hudbu a na zpěv Eddyho Brewertona, tak se image úplně mění. 

Pro každého koho kdy bavilo emo, kdo má rád neoposlouchané kytarové riffy nebo kdo si chce prostě poslechnout něco uklidňujícího a zároveň energického tak můžu jen doporučit. Knuckles, z nejnovějšího alba, je ideální na seznámení s kapelou a spolu s Cheek jsou to asi nejosobitější tracky. Ze starších například Boston a pro úplný počátek musím odkázat i na Bukowski. Věřím, že punk-rockerům a těm, kteří v hudbě neradi škatulkují se bude alespoň něco z toho líbit.