Jamestown Story

19.03.2018

Trochu internetového undergroundu. Jamestown Story nesbírají popularitu miliónů s každou novinkou, spíš pomalu proplouvají hudební scénou s klidnými kytarovými riffy a nikomu se nevnucujícími lyric videi, které dávají na youtube... protože nejsou peníze na klip že jo. Takže než se vrátím k něčemu tvrdšímu, tak musím ještě ocenit tenhle dlouholetý a z větší části akustický projekt.

Jamestown Story je ovšem jen Dane Schmidt. Celá kapela se původně jmenovala And Then I Turned Seven od roku 2003 a i s novým, dodnes přetrvávajícím názvem, hráli ve čtyřech lidech. Jedním z členů byl i Kieren Smith, který v roce 2007 založil kapelu Sing It Loud. Dane Schmidt s nimi hrál na bicí, nakonec se ale vrátil ke svému projektu, který na chvíli fungoval s novým a tehdy už jediným dalším členem Brandynem Andersonem. Od roku 2012 je ale Dane sám za sebe a tak mu nikdo "nekecá" do toho, co by měl hrát. Nemusíme si idealizovat hudebníky, je jasné že prostě Dane věděl, co chce dělat a ostatní museli jít za jeho vizí. Takže i podle jeho slov je to sice osamělejší, zato mnohem lepší pro jeho hudební tvorbu, když teď musí vše obstarávat sám. Myslím, že to je hlavní důvod, proč se nikdy neupsal žádnému vydavatelství, prostě vše podle sebe. Jenže když jste multiinstrumentalista, co uměl noty dřív než písmena, tak to asi vážně jde. Alb vyšlo dohromady s EP asi 15, to je trochu horší sledovat. Dane sám si v rozhovoru v roce 2011 nemohl vybavit kolik jich vlastně má, což mluví za vše.

Dane vyrůstal v hudební rodině a ke kytaře a spoustě dalším nástrojům, na které se učil, měl přístup vlastně od malička. V podstatě chtěl hrát jen akusticky, proto vlastně kapela vznikla, postupně se ale přidávaly další prvky, i když jednoduchá hra na kytaru se zpěvem je stále hlavní složka Jamestown Story. Dane je mimochodem z menšího města v Minnesotě, odkud je i Bob Dylan a o tom, jak vznikl název Jamestown Story, vykládá pokaždé jinou historku.

Je relativně dost obdivuhodné jak Dane dokáže fungovat (a vydělávat) bez pomoci nahrávací společnosti. Veškerá alba si zařídil sám a za 15 let se ani na chvíli neupsal žádnému vydavatelství. K tomu ovšem pomáhá i to, že se jeho hudba občas objevuje v televizních seriálech. Mimo to se často pouští do coverování různých věcí, které kolikrát zní skutečně líp než originál. Hlavně teda v covery Britney Spears. Například song Till The World ends, který vznikl v podstatě jen z prostého pobavení fanoušků tím, že Jamestown Story vydal stejně nazvaný song o pár let dřív a nahrál i verzi od Spears, aby si to vyhledávající posluchači pletli. To, co Jamestown Story coveruje a jak při tom působí je potřeba brát s trochou rezervy. Na jednu stranu ukazuje, jak i nezajímavé popové balady dokážou být v jiném znění záživné, ale na druhou má prostě jen rád hudbu jako my a baví ho hrát cokoliv ho zrovna napadne, ať už jde svou hudbu nebo Taylor Swift.

Je sice nuda, že je zmiňuju každou chvíli, ale v podstatě největší hudební zálibou jsou pro Danea Blink-182 a vzhledem k tomu, jak má rád song I Miss You svou hudbu hodně směřuje právě sem - melancholické tóny se smutnými texty apod. Vlivy na jeho tvorbu jsou taky znatelné od populárních emařů Dashboard Confessional nebo Johna Mayera. Daneův akustický pop je odrazem jeho osobnosti. Texty samozřejmě o to víc. Ty se tak dotýkají témat jako sebevražda, deprese a tyhle typicky milé věci, o kterých zpívá většina interpretů, které najdete na mém blogu.

O Daneovi píšu hlavně proto, že i když prostě po 15 letech ví, že nijak značně neprorazí, tak stále produkuje a vydává muziku. Jednoduše proto, že ji dělá hlavně pro sebe. Ani nějak nekoncertuje, radši se zavře do studia a nahrává další a další věci. Starší tvorba, která mě víc bere je hůře dohledatelná v kvalitě, tak z nich jen Scarred a In Loving Memory a na pozitivnější věci Waking Up a cover Till The World Ends.