Hotel Books

15.08.2018

Můj chabý přístup k internetu v posledních dnech posunul tento článek na středu, a tak raději předem upozorňuju, že mé opravné zkoušky mohou tento úkaz zopakovat. Mezitím vám ale představím Hotel Books, které se těší nabývající popularitě hlavně díky tomu, že každý rok vyjde jedno nové album, a že ve své hudbě upřednostňují spíše mluvení než zpěv. 

Přihodil jsem sice obrázek s čtyřčlennou kapelou, ale je to trochu zavádějící, protože Hotel Books je projektem zejména jednoho člověka, a to Camerona Michaela Smithe (vlevo na fotce). Ten založil Hotel Books v osmnácti letech a rozhodl se pro zvláštní druh tvorby. Od šesté třídy psal básně a inspiroval se v pár hardcoreových počinech, které byly právě víc o básnění, než běsnícím křiku do mikrofonu, jako například mewithoutYou, a tak se vydal s Hotel Books tímhle směrem.

Jeho hudba se tedy žánrově nedá označit lépe než jako mluvené slovo. Nejdřív hrál ve folkové kapele a svoje texty tvořil tehdy bez hudebního podkresu, ale když se jeho bývalá kapela rozpadla, začal pracovat na Hotel Books s kytaristou Matthew Walkerem. V počátcích kapely nahrávali všechny použité instrumenty jen oni dva. Vytvořili pár demo věcí, dali jednu tour, pak s těch demo věcí vzniklo album, Everything We Could Have Done Differently, a chvíli na to se už upsali labelu InVogue. Od roku 2014 vydávali každoročně jednu novou desku (letos ještě ne) a poslední dva nebo tři roky se už prezentují víc jako skupina než jako jednotlivec, protože se na albech podílí další členové.

Výhoda v upřednostňování řeči oproti zpěvu dala Hotel Books možnost být mnohem víc lyrickým a poetickým projektem, než je naprostá většina hudební scény. A pak samozřejmě také kreativnější. Všichni známe songy, které mohou být šíleně chytlavé, přestože mají jen pár opakujících se slov v textu. To se u Hotel Books nestane. Ve spoustě skladeb nenajdete ani refrény, jen plynule jdoucí verše. Je to jako byste poslouchali někoho číst básně a u toho měli puštěnou post-rockovou nebo alternativní hardcore muziku. 

No dobře, není to samozřejmě jen jako čtení. Hotel Books jsou známí, kromě velmi osobních a upřímných textů, i díky Cameronovým intenzivním vokálům. Právě proto probíhají koncertní turné jak s celou kapelou, tak i samotného Camerona, protože kolem jeho hlasu se Hotel Books točí a i jeho samotné koncerty jsou tak dost emocionální. Na studiovkách je tahle emocionálnost zase daná tím, že každý song je skutečně nahraný na jeden zátah, aby se nemusel v tomhle ohledu upravovat a ubírat tím pádem na autenticitě. Na posledních deskách už je toho zpěvu přece jen víc, hlavně díky tomu, že má k dispozici celou kapelu, a chce si občas zakřičet i melodicky.

Ještě bych měl zmínit, že Hotel Books je označována jako "křesťanská" kapela, což je označení, které asi nikdy úplně nepochopím. Cameron je totiž věřící a spousta jeho tvorby z toho vychází, ale myslím, že s jeho texty se dokáže ztotožnit leckdo, nehledě na to, čemu věří. Proto se vždy snažím, aby tahle škatulka od podobných projektů lidi neodrazovala. 

Nemusím toho ani tolik doporučovat, protože jestli se vám tenhle styl bude líbit, tak pravděpodobně od začátku zjistíte, že každý song má opravdovou hloubku. Z klasických jsou skvělé Nothing Was The Same, Run Wild, Young Beauty a Nicole. A u I Always Thought I Would Be Okay zjistíte, že to jde i s minimálním hudebním pozadím. A jen menší poznámka, pokud se vám budou Hotel Books líbit, tak se vám pravděpodobně bude líbit i opravdová poezie na papíře.