Greywind

V poslední době nepíšu tolik, ale o to víc píšu o kapelách, které zaujímají speciální místo v mém srdci. Greywind ne až tak dlouho, brzy se ale stali mým nejoblíbenějším objevem z minulého roku. Jejich jediné album je šílená pecka od začátku až do konce a mohl bych ho poslouchat stále dokola. Navíc jsem zde už několikrát vyjadřoval lásku ke skotským kapelám, tak dnes zabloudím i do Irska. 

Greywind je pouze dvojčlenná skupina - sourozenecká dvojice. Steph za mikrofonem a její bratr Paul O'Sullivan na kytaru. Lokální hudební scéna jejich rodného městečka byla v podstatě nulová, a tak i když náhodou našli někoho se zájmem pro kapely jako Jimmy Eat World nebo My Chemical Romance, brát hudbu jako něco víc než jen zábavu, se nikomu kromě nich nechtělo. Proto začali hrát v netradiční sestavě jen spolu... a to stačilo. Během prvního týdne umělecké dráhy dali dohromady song a rovnou ho stihli i nahrát a sdílet skrz internetové platformy. Během 24 hodin dostali plno mailů od různých vydavatelství či manažerů a nakonec vše dospělo k roku 2017 a debutové desce Afterthoughts, což byl právě název jejich první skladby.

Původně začínali jen s akustickými songy, ale vzhledem k tomu, že jsou i fanoušky post-rocku, posunovali svou tvorbu k mnohem atmosferičtějšímu pojetí. Postupně se tak dostali k trochu tvrdšímu alternativnímu rocku. Největší plus je ale krásný a dokonalý hlas Steph, což je důvod, proč je občas posluchači přirovnávají k Paramore (a to je samozřejmě hloupost). No a jak je na mém blogu zvykem, jejich texty jsou zaměřeny na depresivnější témata.  

Hudbu i texty skládá z největší části Paul, takže je dobře, že nenásledoval svou touhu po pracovní kariéře v Disney Worldu a věnuje se raději muzice. I samotné jméno kapely vzniklo díky němu, protože vzešlo od zlovlka z knih a seriálu Hra o Trůny, kterých je Paul fanouškem. Zatímco však seriáloví scénáristé nakonec nedokázali napsat smysluplné linky postav, Paul je v ohledu tvoření preciznější. Ať už jde o chytré texty nebo instrumentální rockový masakr. A zatímco nám třetí epizoda poslední série Hry o Trůny nabídla definici anticlimaxu, skladby Greywind naopak často plynou z klidných pasáží do silných emocionálních climaxů, když to třeba ani nečekáte. 

Greywind se nebáli opřít i do videoklipů - natočili videa pro půlku songů na albu. Kromě toho je ale také vystupování výbornou třešničkou na jejich tvorbě. Ještě sice moc koncertů nestihli, jako support ale podpořili třeba You Me At Six a s mými oblíbenými Moose Blood dokonce hráli svou vůbec první show. Na těch pár festivalech, kde se objevili, si získali plno oslavných kritik za své představení, takže se snad budou chtít podívat i do střední Evropy. 

Do té doby ale doporučuju celé debutové album, protože jak jsem již zmiňoval, je to jedno z nejlepších poslechů za poslední dobu. Například hned první skladba Afterthoughts se stala rychle populární, pak třeba Forest Ablaze nebo Circle. Osobně jsem si nejvíce oblíbil Safe Haven, Desolate a Stitch On My Wings. U dvou posledních je aspoň u videa vidět ten krásný cover jejich alba. A ještě jeden klidný bonus - cover tracku Hear You Me. Přestože je to pro mě šíleně profláklý song a jako jeden z mála od Jimmy Eat World jej pravidelně přeskakuju, v podání Greywind jsem si k němu zase našel cestu.