Giles Corey

Pokud neradi čtete a raději skočíte rovnou na songy dole, dávám hned sem velké varování, abyste tuhle hudbu neposlouchali sami v noci. Kdo si pamatuje článek o Suffocate For Fuck Sake, tak Giles Corey je skoro stejně tak podivná a šílená hudba, ale v úplně jiném žánru. Jedním slovem by se dala nazvat jako děsivá a zabere mnohem víc času se do ní zaposlouchat, než do čehokoliv jiného na blogu. 

Giles Corey je akustický projekt hudebníka Daniela Barretta, který hraje (nejen, ale zejména) v kapele Have A Nice Life. Barrett chtěl zjistit, jestli zvládne napsat country song, ale postupně se dostával k folku a nakonec skončil u úplně něčeho jiného. Giles Corey je použit jako název desky i jako alias pro Barretta. Dan napsal dokonce i knihu Giles Corey, která je na pomezí historie a fikce, ale věnovat se tomu raději nebudu, protože ani o jeho hudbě nezvládnu vypsat vše, co bych si přál a navíc je kniha spjatá i s jeho dalším projektem. Příprava celého alba trvala čtyři roky a vyšla v roce 2011. Pak ještě vyšly nahrávky novějších věcí z koncertů, ale Giles Corey je jediné plnohodnotné album. Z historického hlediska byl skutečný Giles Corey v 17. století obviněn z čarodějnictví spolu se svou ženou v Salemu, kde pak zemřel při mučení.

Celé album je o jediném roce Barrettova života, kdy se rozhodoval, jestli se zabít nebo ne. Ve stejnou dobu četl Roberta Voora, paranormálního filozofa z 80. let. Deska je spojením obou těchto vjemů a tvoří tak nový pohled na téma sebevraždy, o kterou se Barrett pokusil, a posmrtného života. Další inspirací byla témata jako historie, deprese, strachu nebo utrpení. Inspirací hudební mu byla starší country muzika jako Johnny Cash, ale vzhledem k vývoji desky pochybuji, že tam tyhle vlivy ještě uslyšíte. Vlastně si myslím, že by se opravdu těžko hledalo cokoliv hudebně podobného. 

Žánrově je tak trochu hůře zařaditelná. Dala by se nazvat třeba alternativní indie folk, já to nazývám hororovým folkem, ale obrázek si moc nejde udělat, dokud to neuslyšíte. Danova tvorba vytváří v podstatě obraz toho nejděsivějšího v jeho hlavě a celkem úspěšně se jí to daří jen skrze originální bezútěšný zvuk, o to víc při vnímání textu. 

Giles Corey je natolik temná studiovka, že ve vás nezanechá snad žádné pozitivní pocity, kromě uvědomění, že hudba je to skvělá. A to zřejmě ani ne napoprvé. Sám jsem k ní měl dost negativní přístup, protože novou hudbu objevuji víceméně za probdělých nocí a v takový čas měla Barrettova tvorba příliš deprimující účinek. Jedna z recenzí Coreyho kdysi komentovala tak, že až si projdete nočnímu můrami a všemi nepříjemnými pocity, které ve vás zanechá, budete Barrettovi vděční, že přišel s touto deskou.

První song The Haunting Presence je asi nejintenzivnější a nejděsivější. Na poprvé ho doposlechnout dá docela práci. Navíc je tam celá řada dost nepříjemných zvuků, které Barrett vydával, když byl asi hodinu nepříčetný a později se rozhodl je použít. Ta nepříčetnost nastala pravděpodobně proto, že při nahrávání songu měl na hlavě jakýsi dvojitý pytel, který má přivádět lehké halucinace. Nehledě na to, jak moc může Giles Corey vypadat jako nejdepresivnější počin hudební scény, Barrett je jeden z těch, který vidí krásu v zoufalství. Ukázkou toho je Grave Filled With Books (pod článkem), protože i přes zoufalství, které vyjadřuje, není tak temná jako zbytek, naopak. 

Zmínil jsem, že toho o Gilesovi nezvládnu napsat tolik, kolik bych chtěl. Každý song by se dal totiž rozpitvat na odstavce, ale stejně nikdy nejde vyjádřit, jak intenzivní momenty se na desce objevují a jak intenzivně dokáží zapůsobit na člověka. Proto je jednodušší si to poslechnout a vědět k tomu stačí snad těch pár věcí, co jsem napsal. Ale ještě jednou, nenechte se odradit prvním dojmem. 

No one is ever going to want me je nejpopulárnější, ale nelekněte se toho, jak se klidná skladba dvě minuty před koncem změní. Empty Church a Burried Above Ground zase hodně vybočují z akustického pojetí. Pokud na to máte žaludek, tak zkuste i The Haunting Presence, ale jestli vám první tři už trochu nesedli, tak tuhle pro vlastní dobro zatím použijte jen když budete vymítat ďábla. Giles Corey je něco hodně odlišného, na co si musí člověk zvyknout a slyšet víckrát, aby ho opustil pocit znechucení a uvědomil si, jak je Barrettova tvorba dobrá.