Gang Of Youths

Ještě nějaký ten článek chci věnovat zajímavým kapelám, které se letos objevily na tuzemských festivalech. Gang Of Youths si v poslední době vybudovali už slušnou fanouškovskou základnu a pokračovali v tom i na Colours of Ostrava. Jenže návštěvníci Colours nejsou zrovna cílovka, což si zřejmě uvědomovali i Gang Of Youths, proto hráli takové songy, aby dokázali bavit všechny. Jejich muzika má ale mnohem větší hloubku, tak si myslím, že si zaslouží i podstatnější zmínku než jen jako doplňková skupina největšího českého festivalu, jak jsou u nás zatím prezentováni. 

Gang Of Youths se z velké části točí okolo jediného člověka. Ne že bych chtěl podceňovat zbytek kapely, ale David Le'aupepe je ten, který píše všechny songy, tvoří zvuk, melodii a obecně dává Gang Of Youths život ve studiu i na koncertech. Přesně tak to vypadalo i na Colours. Zatímco si někteří lámali hlavu, jestli vypadá víc jako Jon Snow nebo Khal Drogo, David byl schopný publikum natolik oblbnout, že i srdceryvný song dokázal vydávat za nejlepší taneční příležitost pro dané odpoledne. Pozitivní nálada tím pádem moc neodpovídala jeho často dost depresivní muzice. To sem měl na mysli tím, že si uvědomovali, že nehrají před svou cílovkou.. 

Na druhou stranu, tahle australská skupina se opírá o téma světla na konci tunelu ve většině své tvorby. Spousta skladeb je totiž opředena depresivními motivy a tématy, ale pokud se na ně David nesnaží dívat z trochu světlejšího pohledu přímo v textu, tak alespoň samotná muzika je plná života. V každé temnotě je trochu světla, tak by se dala definovat muzika Gang Of Youths. Vlastně je to tak trochu opak frustrovaných emo kapel, které jsou schopné udělat několik smutných alb o jediném rozchodu.

David se zaměřuje na trochu vážnější věci. Debutové album The Positions z roku 2015 se zabývalo jeho osobními problémy, zejména rozpadajícím se vztahem se ženou, která tehdy bojovala s rakovinou. Na druhé desce Go Father in Lightness se snažil přijmout svoje úzkosti, problémy a obecně těžkosti každodenního života. Celé album má skoro hodinu a půl a není to úplně typické indie-rockové album. I když v tomhle žánru najdete na spoustě alb nějaký dlouhý, epický song se smyčci a obecně velkolepým pojetím, tady je takový skoro každý song. Není zrovna na jednoduchý poslech do rádia a navíc obsahuje pár instrumentálních interludes, takže je celá deska silnější jako tématicky spojený celek, doplněný i o vlivy klasické muziky (hlavně v těch interludes, protože Davidův otec miloval klasickou hudbu, a tak například kvůli zmiňovaným smyčcovým pasážím na albu byl David zavřený tři dny ve studiu skoro bez jídla a spánku). 

Kromě toho, že David Le'aupepe je rockový poklad a dokáže každému rozjasnit den, je ještě jeden důvod, proč by mělo o Gang Of Youths padnout pár slov i v češtině. Název druhého alba totiž odkazuje na název a myšlenky románu Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. Do většího filozofování raději zabrušovat nebudu, protože deska obsahuje filozofických úvah příliš na rozebírání v jediném článku - proto i takový název odkazující na tuto knihu, s níž sdílí myšlenku na unikátnost okamžiku. Důležitější však je, že na všechny filozofické otázky nachází odpověď hlavně v posledním songu nazvaném Say Yes To Life, tedy přijmout život, bolest, úzkosti a vše, co nás potkává. V tomhle deska zase naopak odkazuje na Nietcheho. Hlavní myšlenka z alba, jak ji vyslovil David, je právě tato - nechovat se jako parchant a přijmout život, protože každý moment je výjimečný. 

To je samo o sobě silné poselství od člověka, který o tři roky dříve vydal skladbu Magnolia. V ní popisuje své opilecké putování nočním městem v den, kdy téměř spáchal sebevraždu. Později pak tento song otevřel Gang Of Youths dveře k hudební scéně. K tomu jim pomohl i cover písně Blood od Mumford & Sons, kteří si jej tak oblíbili, že si vzali Gang Of Youths letos na tour a hráli tento song společně. Takže pokud jste fanoušci interpretů jako právě Mumford & Sons nebo Toma Waitse, Bruce Springsteena či trochu nevšedních indie kapel jako Bloc Party, Gang Of Youths přijdete pravděpodobně na chuť. Rozhodně alespoň nejpopulárnější a návykové skladbě Let Me Down Easy. Jinak třeba Kansas, Benevolence Riots, Do Not Let Your Spirit Wane nebo The Deepest Sighs, the Frankest Shadows.