Desky, kvůli kterým stojí za to poslouchat post-rock

26.02.2019

Už jednou jsem se takto pokusil přiblížit hudební žánr, který má sice své věrné fanoušky i u nás, ale rozhodně nepatří mezi nijak extrémně populární. Určitě se o to chci pokusit i s dalšími styly - vybrat pár desek, které by mohly bavit i někoho, kdo k nim zatím nenašel cestu. Protentokrát jsem si zvolil post-rock, protože ten je zejména naživo opravdu kouzelný a letos budou minimálně dvě možnosti jej na koncertech zažít. 

Nechci se téměř vůbec zabývat tím, co je to post-rock, jako jsem to udělal s emo žánrem, protože vám ho v podstatě nikdo nedokáže přesně definovat a mohli bychom se o tom tím pádem dohadovat donekonečna. Jde jednoduše o velmi zvláštní, různorodý a většinou instrumentální styl, který má spoustu možností být originální a experimentální. Prozkoumává neobjevené stránky muziky, a to zejména proto, že může "snadno" čerpat hudební inspiraci z metalu, rocku, elektroniky, klidně i jazzu a dalších žánrů. Kreativitě se tady meze prostě nekladou, takže proto tentokrát méně řečí a více doporučení. 

God Is An Astronaut v Praze
God Is An Astronaut v Praze

God Is An Astronaut - Epitaph

A začnu tím podstatným. Přestože bych od téhle legendární party mohl zmínit asi jiné desky, devátá a zatím poslední Epitaph má rozmanité, melancholické i energické skladby a typické gradace, jen tentokrát v temnější atmosféře. O to více mě oslovila, zejména pak klidná Komorebi.

Godspeed You! Black Emperor - Lift Your Skinny Fists Like Antennas to Heaven

Kriticky dost možná nejuznávanější post-rockové album a zároveň jedno z nejznámějších. Vzniklo v roce 2000 a bylo natolik inovativní, že celý tento žánr posunulo do nových rozměrů. Všechno je v něm dokonale propojené a když ho budete poslouchat od začátku do konce, tak je to unikátní zážitek. Ale zrovna na tohle album potřebujete čas a klid.

At The End Of Times, Nothing - Everything We See Will Die

Když už píšu o starých klasikách, tak bych měl zmínit i něco nového a v samotné post-rockové komunitě neznámého. At The End of Times, Nothing nemají žádné sociální sítě, rozhovory, nic. A vzhledem k tomu, že žádné zákulisní informace nemám, tak stejně jako zbytek internetu vůbec netuším, co je tahle parta zač. Vím jen, že mají dvě skvělé desky z roku 2016 a že jsou snadnější na poslech, protože oproti jiným žánrovým kapelám nedělají tak dlouhé tracky, takže jsou mezi nimi svižnější změny. 

65daysofstaticWe Were Exploding Anyway 

Tohle je hrozně divná deska, ale jen dokazuje to, že post-rock nemá žánrové hranice. Kytary jsou říznuté tanečními beaty, elektronikou a výraznými i kreativními bicími, jaké jen tak někde neobjevíte. Pokud chcete ušetřit za LSD, tady máte alternativu. Ve skladbě Come To Me můžete navíc slyšet Roberta Smithe z The Cure. 

This Will Destroy You - Another Language 

Docela neobvyklá struktura zvuku, která Another Language dodává emotivnější a atmosferičtější nádech, je bezpochyby důvod, proč si tahle deska z roku 2014 získala tolik pozornosti. Svému názvu kapela dostává dokonale, protože tohle album vás skutečně zničí, pokud na něj nejste připraveni. Některé skladby nejdříve jen pomalu plynou a pak vás sundají sérií zneklidňujících kytar, jako například u songu Serpent Mound.   

Mono - You Are There

O mé oblíbené japonské skupině jsem se více rozepsal v článku Mono, tak se nemusím opakovat. Pokud jde o samotné album, vypůjčím si slova Kerrangu, tedy pokud na vás 15-minutové Yearing ani trochu emocionálně nezapůsobí, tak máte pocity na úrovni mrtvoly. Myslím, že se to dá aplikovat i na ostatní skladby. Je ideální si k nim jen lehnout, přemýšlet o smyslu života a poslouchat je na smyčce do zešílení. 

Maybeshewill Not for Want of Trying

Maybeshewill byla skupina, která mě k tomuto stylu poprvé doopravdy dostala. Not for Want of Trying byla také první post-rocková deska, kterou jsem kdysi slyšel celou a dodnes bych nedokázal popsat všechny pocity, co ve mně vyvolala. Film The Network jsem den na to sledoval jen díky monologu, který v Not For Want Of Trying začíná na 1:35.

If These Trees Could Talk - Above the Earth, Below the Sky

Tohle album je opět trochu jiné, hlavně protože má většinou dravější, rockovější tracky a mezi nimi tohle tempo zklidňuje pár krátkých a pomalých skladeb. Díky tomu to tvoří ideální celek, který je tak nějak příjemně děsivý. Už je tomu sice deset let, ale stále jde o nejlepší album, s jakým tahle skupina přišla... alespoň podle mě a většiny fanoušků.

Bark Psychosis - Hex

Tohle možná není z desek, které bych si nějak opakovaně přehrával, ale pro tento žánr je stěžejní, protože se o ní traduje, že byla první označena termínem post-rock. Sice to není tak úplně pravda, podstatné ale je, že toto album bylo natolik futuristickým počinem, který spojoval různé hudební vlivy, že dal původní tvář tomuto stylu. Od vzniku Hex v roce 1994 se tak snažila spousta kapel mísit zdánlivě nespojitelné rockové i nerockové zvuky a vytvářela se nová hudební scéna.

Mogwai - Happy Songs for Happy People

Pokud se někdo z vás chystá letos na Colours of Ostrava, tak si nenechte ujít Mogwai. Těch alb mají na kontě opravdu hodně a tohle je asi nejvíce subjektivně zvoleno, protože ho většinou využívám k soustředění, u psaní seminárek, učení apod. Zřejmě proto, že je z mnou zmiňovaných desek možná nejvíce melodická a zároveň dost různorodá - občas vyniká piáno, občas kytary, jindy elektroničtější zvuk.

Explosion In The Sky - The Earth Is Not A Cold Dead Place

Asi by spousta lidí ani post-rock neposlouchala, kdyby neexistovalo Explosion In The Sky. Touhle deskou se zapsali do historie a songy z ní se objevily v plno filmech, seriálech, v trailerech se používají dodnes atd. Díky tomu se rychle dostali do hlubšího povědomí, než se většina post-rockových kapel kdy podívala.