Departures

16.07.2018

Některým už prý zase chybí tvrdší scéna a nějaké hardcore věci jsem stejně po delší době vytahoval ze šuplíku. Takže přišlo na Departures. Ty jsem si šetřil už nějakou dobu, protože minimálně třetí deska je pro mě jeden z důvodů, proč mám v hardcoru stále větší oblibu. 

Departures je pětičlenná kapela z Glasgow, která hraje přibližně deset let, v průběhu kterých vydala několik EP. V roce 2011 vypustili do světa debutovou desku When Losing Everything Is Everything You Wanted, druhá Teenage Haze pak přišla 2012 a v roce 2016 vyšla ta nejpodstatnější a s největším vlivem na hardcore scénu, Death Touches Us, From The Moment We Begin To Love. A jak jste si asi všimli, tihle kluci mají rádi krátké a úderné tituly. 

Jako úplně první kapelu na blogu jsem měl Moose Blood a pokud si je někdo pamatuje, tak Departures znám vlastně jen díky nim. V roce 2013, kdy obě kapely stále spíše rozjížděly svou kariéru, společně vydali EP. Dva songy Moose Blood a dva songy Departures. A já nedokázal pochopit, proč se spojili žánrově docela vzdálené skupiny. Jenže ve chvíli, kdy začnete vnímat, jak moc emocí Departures do své hudby vkládají, tak už začne člověku docházet, proč se spojili s punkovými emaři. 

Album Death Touches Us, From The Moment We Begin To Love ještě víc definuje jejich melodický post-hardcore. Zatímco první deska mě oslovila hudebně a druhá mě nikdy tak nechytla, ta třetí mě doopravdy nutí vnímat Departures jako ne zrovna typický hardcore. Tohle album mě osloví prakticky vždy a v jakékoliv náladě, a to právě proto, že do své hudby dávají Departures tolik emocí. Svůj styl si pak navíc umí říznout i trochu alternativnějším či indie pojetí. 

A pak samozřejmě texty. Departures jsou opět kapela, kterou bych bez vědomí o jejich textech asi nezačal poslouchat. Mimochodem se tohle dost váže k tomu rozšiřování fanouškovské základny a  tomu, proč nejsou nějak extra populární. Departures totiž dělají hudbu hlavně pro sebe, nehrají si na velkou kapelu, protože do své hudby cpou jen to, co se líbí jim samotným a ne všem posluchačům. A to jde slyšet v jejich textech. Nezajímá je, jestli je to nejoriginálnější možná verze, ale jestli je to ta nejautentičtější verze toho, co se snaží vyjádřit. 

A tím se dostávám k tomu, proč je ta šíleně dlouze nazvaná deska Death Touches Us, From The Moment We Begin To Love tak výtečná. James McKean, který píše texty, řekl, že se všichni musí vyrovnávat s plno věcmi, co nám otravují život, a oni se s těmi svými vyrovnávají skrze hudbu Departures. Mezi první a poslední deskou pronásledovaly i další členy kapely pořádné životní problémy, včetně třeba rakoviny kytaristy Dannyho Nashe (i když jako hlavní "inspiraci" uvádí hlavně ztrátu blízkých, kterou si v té době prošlo několik členů), a kvůli tomu všemu pak vznikla lyricky opravdu unikátní nahrávka.

Tato studiovka má jako celek na youtube víc zhlédnutí než samostatné singly, a to je krásná ukázka toho, jak většina lidí (včetně mě) potřebuje slyšet celé album pohromadě, ne si jen pustit jeden, dva tracky... takže běžte poslouchat a asi i číst, protože jen z poslechu Jamesova zpěvu zřejmě všemu nebudete rozumět.  

Jinak jejich první deska je taky skvělá. V té době šlo o modernější hardcore, který začal chytat lidi na melodické kytarové riffy a emocionální texty, protože věřte nebo ne, ono zase tolik kapel, které tohle ve své tvorbě spojují, není. Z toho období a z počátečních EP vám sem dám aspoň skladbu s krásným názvem Fuck Living With Sadness. Z posledního a mnou nejvíc okecávaného alba se hodí The Last Dance a Broken, ale stále si stojím za tím, že je potřeba slyšet všechny tracky pohromadě. 

A doufám, že některým fajnšmekrům připomene ten cover art desku Devil and God od Brand new.