Chapel

Dnes to bude více k popu, příští týden zase k hardcoreu. A když už to má být pozitivní, tak pořádně. Možná jste si tím pádem všimli, že na obou obrázcích jde o jídlo, a to kvůli tomu, jak je kapela Chapel úchylná na snídaně. A u snídaně je vždy dobrá nálada... protože vás ještě nedostala realita přicházejícího dne. A tak nějak Chapel zní, zapomenete na realitu a vrátíte se do retro období. 

Chapel je indie-rocková dvojice hudebníků z Georgie, která je pohromadě asi dva a půl roku. Kortney Grinwins hraje na bicí, což je u ženské členky docela zajímavá pozice, a kytarista a zpěvák je Carter Hardin. Na konci roku 2017 vydali sedmiskladbové EP s názvem Sunday Brunch, přičemž některé skladby přidávali do světa už dříve. 

Oba hráli už předtím v docela odlišných projektech. Carter s kapelou Nightmares žil ve světě metalcoreu a Kortney zase v rockové kapele Favorite Weapon. To je taky důvod, proč se spousta lidí diví, že kanál Rise records vydavá jejich hudbu, vzhledem k tomu, že se nezaměřuje na podobné věci. Jenže Rise records si je drží oba už od jejich původních projektů a pokračuje v tom i nadále. Jsem přesvědčen, že právě tyhle známosti z tvrdší scény brzo udělají Chapel jméno, protože jim navíc jako manažer pomáhá zpěvák skupiny Issues, Tyler Carter, a na turné kapela vyráží s Good Charlotte, Sleeping With Sirens apod. 

Americká dvojka přešla ve společném projektu k mnohem popovějšímu zvuku, za což možná může i docela spontánní počátek jejich tvorby. Ten byl takový, že Kortney s Carterem jednou šli s ranní kocovinou na vafle, kde poslouchali Prince. Díky tomu se rozhodli začít společně dělat hudbu, kterou milují a ke které mají větší vztah. A tak vznikl první singl Caught Up o touze zůstat nedospělým. 

Waffle House, kde se tohle duo rozhodlo založit si skupinu, je taky dost podstatnou součástí Chapel. Vypadá to totiž, že mají oba rádi jednu věc ještě víc než muziku, a to jsou snídaně. Nejen, že si debutové album nazvali Sunday Brunch nebo že první nápady na svou hudbu přišly u snídaně, ale hlavně je každý jejich klip snídaňové porno. Posloucháte skvělé songy a při tom sledujete, jak si dělají snídani, jí snídani a blbnou se snídaní. Možná je to odkazování na jejich vznik, možná je jen baví zaměřovat se na snídaně víc, než je obvyklé. Nutno podotknout, že to dodává Chapel o něco pozitivnější vibrace, což je bezpochyby taky účel. 

Chapel mají kromě tohoto nadšení ze snídaní taky určitý nostalgický retro zvuk mixovaný se synťákama, melodickou kytarou a chytlavými bicími od Kortney. Mají venku jen pár skladeb, takže těžko soudit, jak rozmanitá jejich hudba později bude, ale mimo vyjmenované prvky vydali i jeden pomalejší song, See You Again, ve kterém využili i saxofon a piano. Doufám, že se takhle pustí  mimo svou komfortní zónu častěji, když mají navíc očividně vztah k různorodým věcem v muzice a dokážou dělat leccos.

V podstatě vám sem nasdílím půlku jejich diskografie, ale pokud se vám budou líbit, tak se můžete těšit, že během tohoto podzimu by měli vydat zase něco nového. Teď si dejte snídaňové menu v podobě Don't You Love Me nebo mé oblíbené Fool's Gold. Pak ještě i See You Again byste neměli přeslechnout.