Ceremony

Už jsem psal o něčem z Rock for People, o něčem z Colours, tak teď se dostávám k Fluff festivalu. Pro ty z vás, kteří nemají zdání, co je to zač, jde o hardcore punkový festival, který je dost politicky založený (jak by správně měl i samotný hardcore punk být). Ve smyslu, že se vymezuje vůči rasismu, sexismu, fašismu a všem těmto podobným věcem. Proto se tam hromadí dost triček, které souvisí s lidskými právy nebo jsou třeba vyloženě proti nacismu. Jo a taky je to celý veganský festival, protože si tam samozřejmě zakládají i na životním prostředí, právech zvířat atd. To je s touto komunitou už dávno spjaté, takže to nikoho nepřekvapí. V podstatě je to tedy dost mírumilovná akce, ale když přijede kapela jako Ceremony, tak na žádném jiném festivalu takové peklo nezažijete. 

Ceremony je pětičlenná kapela z Kalifornie, která od roku 2005 střídá žánry skoro s každou deskou. V roce 2006 vydali debut Violence Violence, což bylo asi jediné album v hardcorovém žánru powerviolence, i když už tehdy někteří tvrdili, že se to ani takhle škatulkovat nedá. Později to bylo ještě složitější - v následujících letech vydali tři studiovky, kde si je už všichni zapsali jako hardcore punkovou kapelu, ale dalo by se to zařadit i k punk rock. Pokud ale už tehdy rozdělovali hudební fanoušky tvrdších žánrů, v roce 2015 začali polarizovat i svoje fanoušky. Do světa šlo totiž post-punkové album The L-Shaped Man, které bylo na hardcore fanoušky až příliš klidné.

V podstatě s každou další deskou od debutu se zvuk Ceremony vyvíjel v něco nového, The L-Shaped Man byl ale obrovský skok k jinému žánru. Najednou se místo řvaní do mikrofonu, šílených kytarových riffů, při kterých si fanoušci na shows skákali po hlavách, a obecně vzteku, jaký byl z hudebního projevu Ceremony vždy cítit, dostalo na depresivně emocionální desku. Takovou, která věrně následuje odkaz Joy Division. 

Trochu to vypadá, že Ceremony prostě postupně skládají poctu různým žánrům, a přestože jejich The L-Shaped Man fanoušky dost překvapil, podle jejich názvu by jednoho mohlo napadnout, že něco takového přijde. Kapela se pojmenovala podle songu Ceremony od Joy Division/New Order, takže není divu, že vliv téhle legendární skupiny prochází celou pátou deskou Ceremony, když se rozhodli přejít k post-punku. 

Za pár dní chystají nové album a na něj podepsali smlouvu s Relapse Records, kvůli čemuž někteří trochu čekali návrat k jejich hardcore základům. Jenže tak to není a naopak to vypadá, že tahle novinka rozdělí fanoušky ještě více. Ne že by to Ceremony vadilo, očividně zvládají dělat cokoliv si zamanou a holt se musí počítat s tím, že si každý nový počin najde jiné posluchače a ti staří budou remcat. 

Nejnovější nahrávka In The Spirit World Now vyjde 23. srpna a jak se zdá, Ceremony vyměnili kytary za syntenzátory a zřejmě se vydali na cestu připomenutí osmdesátkových indie podob hudby. A ač to chce vždy několik poslechů, aby to člověka bavilo, Ceremony umí opravdu zaběhnout do jakéhokoliv žánru a dát mu vlastní osobitou energii. V poslední době se hodně řeší kapely, které upravují svůj styl nebo se obecně mění z metalových kapel na pop (Bring Me The Horizon nejvíc, dříve se hodně probírali Link Park). Je ale rozdíl nahrát průměrnou desku bez duše a obhájit si to tím, že se skupiny mění a vyvíjí. Ceremony dokazují, že může být vývoj kapely naprosto radikální a přesto stále kvalitní - jen trochu jinak.

Kvůli té rozmanitosti jsem chtěl doporučit něco, co aspoň trochu symbolizuje tvorbu Ceremony v různých obdobích, jako například z první desky Throwing Bricks. Zároveň jsem se chtěl rozepsat o jejich živácích, ale raději dám odkaz na video přímo z koncertu asi nejpopulárnějšího tracku Sick. Při vystoupení Ceremony to totiž opravdu vypadá, jako by se čas vrátil na konec minulého tisicíletí, kdy hardcore punkové shows byly skutečně o zdraví - na frontmana skáče desítky lidí, ze stage jich skáče ještě víc a mosh pit je samozřejmost. Tohle se dodnes ve velkém děje na Ceremony, takže návštěvníci Fluffu možná ještě pořád léčí rozbitá těla z tohoto koncertu. Z post-punk tvorby bych doporučil Your Life In France a pod článkem ještě The Separtion a The Understandingmá. World Blue je zase víc z punk rocku a z čerstvých popovějších singlů si zatím nejvíc ujíždím na Turn Away The Bad Thing, které je jako dělané pro fanoušky The Cure.