Blue October

03.12.2018

Tohle je asi nejvíce neplánovaný článek, který jsem tady zatím sepsal, a to hned z několika důvodů. Zaprvé by mě nikdy nenapadlo, že budu psát zrovna o Blue October, protože jsem žil v domnění, že jsou populární a nepotřebují představovat. Zadruhé jsem je sám opravdu hodně dlouho neposlouchal a včera opožděně zjistil, že přijedou v únoru do Prahy. Dohnal asi dvě poslední alba, které jsem včera slyšel poprvé, abych se utvrdil, že Blue October jsou stále skvělý. Jenže to zrovna nevypadá, že by se měla odehrát na koncertě nějaká větší účast, takže to zkusím představit těm z vás, kteří si podobnou muziku neradi necháváte ujít. 

Je to zároveň jedna z nejstarších kapel, o které se na blogu rozepisuju. Svou kariéru začali už v půlce devadesátých let a první album vydali 1998. Od té doby vyšlo dalších osm alb, poslední na začátku tohoto roku. Texaskou alternativní rockovou skupinu založil zpěvák Justin Furstenfeld a hudebník Ryan Delahoussaye, který hraje na klávesy, housle a další věci, proto se v hudbě úplně neohraničují nějakým žánrem. K sobě teď mají ještě tři členy, včetně Justinova bratra Jeremyho na bicí. Pokud vím, tak v Česku pár věrných fanoušků mají, přece jenom si za těch dvacet let vždy někoho najdete, ale rozhodně si zaslouží více pozornosti. 

Zmínil jsem, že jsou populární, a to zejména kvůli tomu, že jejich nejpopulárnější track Hate Me má na youtube kolem 50 miliónů zhlédnutí. Sám si ho pamatuju, když běžel na starém MTV asi před deseti lety, což je asi hlavní důvod proč vůbec těch pár desítek lidí vyrazí v únoru na koncert, bez úspěchu Hate Me by je v Česku asi opravdu znal málokdo. Tento song se stal populárním právem, protože je jeden z nejvíc emoce drásajících mainstreamových hitů, jaké jsem kdy slyšel. Alespoň teda po lyrické stránce. Nemám asi srdce vypisovat všechno, co stálo v pozadí vzniku skladby, tak snad stačí vědět, že je to o Joshově matce, která mu pomáhala, když byl závislý a mávala s ním bipolární porucha víc než obvykle a o jeho výčitkách, že se k ní nechoval stejně. Jeho skutečná matka hraje i v klipu.

(Ten song je tak známý, že má dokonce vlastní stránku na Wikipedii, takže nechápu, že u nás taková kapela nenaplní klub... ale nutno dodat, že Wikipedie má u songu špatné informace, i když to není zrovna novinka. Věřte radši mně nebo se podívejte, jak o tom Justin mluví, protože nevím, kde Wiki občas bere takové kraviny.) 

O samotném Justinovi bych mohl napsat klidně spešl článek. Za své profesní roky si prošel lecčím a jeho životní proměna se samozřejmě promítá v jeho tvorbě, právě proto se nové album jmenuje I Hope You're Happy. (Takže to vypadá, že vám po delší době píšu částečně i o něčem veselejším). Při nahrávání alba Foiled, odkud je zmiňované Hate Me, je v tracích slyšet, že se tehdy asi opravdu nenáviděl. Od té doby docela změnil svůj život (i když mezitím se v jeho životě děly další šílené věci), je několik let komplet střízlivý a stal se z něj takový znovuzrozený, punkově vypadající Buddha, takže by všem odpouštěl, mluvil o sluníčku a jak chce, aby všichni byli šťastní - proto ten název poslední desky. To vše myslím v nejlepším slova smyslu, protože oni to Blue October opravdu myslí vážně a nové nahrávky jsou skutečně mnohem pozitivnější. Justin už navíc nějakou dobu pracuje na dokumentu o tom, jaké to je, zůstat střízlivý na tour a v hudební branži obecně. Protože v hudebním světě vás to většinou vede k nekalostem, nemusí jít jen o drogy, to akorát hudební filmy interprety příliš idealizují (A tak se stále bojím jít do kina na Bohemian Rhapsody).

Nejenže je Justin jeden z nejmilejších a nejsympatičtějších týpků v branži, zároveň má skvělý hlas. Nemluvím ani tak o studiu, ale naživo je podle všeho (ohlasů, videí, rozhovorů) neskutečný. Začínal totiž odmalička zpíváním v divadle, kde ho chtěli dát kvůli hlasu na operu. Naštěstí pro nás se rozhodl pro dráhu sexu, drog, rock'n'rollu, depresí a ničení života sobě i lidem okolo. Teď když už je z toho všeho roky venku, tak se asi nejde netěšit na živé provedení songů jako Into The Ocean nebo The Chills. Z nového alba se stal zase rychle populární hlavně singl I Hope You're Happy. A jako ochutnávku ze žíváků se hodí podívat třeba na Light You Up.