Black Foxxes

19.02.2018

Poslední zdržení zkouškového mě donutilo článek ještě jednou posunout o týden a teď se budu snažit být zase poctivý. Proto se chci zase místy zaměřit na věci o kterých člověk u nás jen tak neuslyší ani v hudební sféře. Jednou z takových kapel jsou Black Foxxes. Nemám tady sice rád propagaci konkrétních akcí, ale jde o skupinu, která se v dubnu v Praze ukáže úplně zadarmo, takže by to v tomto případě asi ani nevadilo.

Trojice z Anglie vydala debutové albu I'm not well v roce 2016. Na něm se objevily i songy z EP Pines, které kapela vydala asi o dva roky dříve, chvíli po vzniku kapely. Za pár týdnu vyjde jejich druhá deska Reiði, ze které už vyšli dva singly, Manic In MeSæla.

Stylově jde o něco jako grunge zkombinovaný s indie-rockem a dalšími prvky. V tom je vidět, jak jsou Black Foxxes ovlivněni starší hudbou jako Neil Young, Nirvana nebo Pearl Jam a Radiohead. Rozhodně se taky nechali žánrově posunout starší emo tvorbou atd. Kdo si pamatuje (a poslouchá) začátky mého blogu, tak se mu možná připomenou Dead!, i když o dost baladičtější a emocionálnější Black Foxxes mají své silné místa trochu jinde.   

Black Foxxes se sice nechávají ovlivnit starší scénou, ale drží si svůj styl, který je ve většině případů emotivní a kytarová bomba. K tomu je Mark Holley neskutečná chraplavá kapacita na mikrofonu. Co musím zmínit je ta depresivní složka Black Foxxes. Album I'm Not Well je totiž řekněme takové emocionální peklo, ať už se zamýšlíte nad texty nebo prostě jen posloucháte, jak Mark Holley prožívá každé slovo. Jeho psychické problémy se do desky promítly víc než do kdejakých rádoby emo počinů. Fakker při pozvánce na jejich pražský koncert dokonce tohle "ždímání" hlasu přirovnal ke Kurtu Cobainovi, což taky asi není špatné mít jako vizitku. O Markových problémech by se dal vypsat další dlouhý odstavec, takže v rámci hudby stačí vědět, že tuhle syrovou realitu úzkostí a depresí z toho zpěvu a textů doopravdy vnímáte. Podle jeho slov to vypadá, že nová deska Reiði se ponese ve stejném duchu. 

Black Foxxes s každou další novinkou posunují vlastní laťku, takže není divu, že jejich dřívější fanoušci šílí z každé nově vydané muziky. Z nového alba Reiði, které vyjde v březnu, představili zatím dva songy (jeden z nich Manic In Me) a už jen podle přehrání na Spotify je vidět, že tohle bude zase nový level. Myslím, že Black Foxxes jsou z těch, kteří se buď líbí s prvním tónem nebo už vůbec, takže kromě Whatever Let's You Cope pod článkem jen ještě How We Rust a víc je zbytečné přidávat.