Adept

Adept doporučují svou hudbu na party, svatby a pohřby. To je dobrý důvod, proč sem projednou přinést i nějaký ten metalcore, který v tomto případě není nepopulární, jako spíš šíleně přehlížený. Dalším důvodem je, kromě rozmanitosti zdejších žánrů, hlavně to, že období tohoto stylu mám až na výjimky za sebou, stále se ale najde pár věcí, které mě dokážou oslovit. Jednou z nich jsou Adept. V metalcoreových kruzích sice známí, vzhledem k tomu, že na scéně nejsou nováčci, ale dnes možná už trochu zapomenutí a rozhodně stále stejně opomenutí. Což je škoda, jejich hudba zní dodnes překvapivě unikátně i přes množství stylově podobných věcí.

Skupina Adept byla založena před čtrnácti lety ve Švédsku. Stejný rok vydali demo a v průběhu dvou let dvě EP, než si jich konečně všiml label Panic and Action, pod kterým vydali první album v roce 2009, Another Year of Disaster. S druhým a úspěšnějším, Death Dealers, už vyrazili i na větší tour, než jen pár zastávek poblíž Švédska. Třetí deska, Silence the World, vyšla 2013 a čtvrtou a zatím poslední, Sleepless, se i přes nesčetné překážky podařilo nakonec vypustit do světa v roce 2016. V průběhu toho všeho Adept provázelo i několik střídání členů. Je teda asi jasné, že na scéně tvrdé muziky nejsou žádní zelenáči. 

Kombinace tvrdých kytar a melodičnosti, strhujících breakdownů, čistý zpěv i scream, atmosféra každého songu... tolik se dá asi k jejich hudbě říct. Jako spousta podobných kapel kombinují metalcore s post hardcorem. Na své místo ale i po 14 letech stále těžce dřou. Třeba i jen s tím, kolik problémů museli zvládnout, aby poslední album konečně vydali (potom co ho byli nuceni nahrát znovu). Co právě novou desku posunulo ještě o laťku výš je, že do ní vložili i více mluvené než jen zpívané momenty. Ty působí mnohem líp, než kdejaký řev, ať pro poslech nebo pro atmosféru Sleepless. Už první věty úvodního songu jsou vyprávěny, než se dostaneme ke zpěvu a tvrdým kytarovým odpalům. Jejich poslední počin je určitě návrat do metalové smetánky, i když stále dost přehlížený. 

To ale rozhodně neubírá na kvalitě předchozí tvorby. Zpěvák Robert Ljung už před třetí studiovkou řekl, že nikdy nechtějí nic vydat jen tak, že potřebují songy dotahovat k dokonalosti, ať jsou první nebo poslední na desce. Nutno říct, že to se jim daří. Každé album se drží charakteristických prvků pro Adept, s každým novým je ale trochu víc vyzrálé v jiném směru, na který se zrovna víc soustředili. Od skvělého post hardcorového debutu se třeba posunuli blíž metalcoru u dalšího alba a začal si jich všímat okolní svět. Třetí zase obsahuje některé z jejich nejikoničtějších hitů jako Secrets nebo The Toughest Kids. Je to navíc tak trochu kombinace obou předchozích alb a pokud jde o to poslední, tak kromě výše zmíněného, je to například textově ještě dokonalejší. 

Adept se jako spousta podobných kapel opírá o temnější témata. Ty ale pojímá se značnou artovou lyričností, jinými slovy, nemáte pocit, že už jste je slyšeli od deseti různých kapel. Upřímnost a poetičnost textů jsou i podle slov kapely, spolu s metalovou melodičností, hlavním zájmem při tvorbě nové muziky. Takže když píšu, že nejnovější album je textově dokonalejší než předchozí, tak tím myslím opravdovou kvalitu. Texty od srdce jsou jedna z nejdůležitějších a nejlepších částí jejich hudby.

Jak jsem zmínil, v určitých metalcoreových kruzích jsou možná populární, ale většinou spíš prochází bez povšimnutí i kolem fanoušků žánru. To je pro mě trochu záhadou vzhledem k tomu, že všechno, co vydají, je opravdu kvalitní a líbivé i pro nemetalové nadšence. Navíc hráli s legendami jako Bring Me The Horizon, Architects nebo A Day To Remember. A nakonec, od nejnovějšího k nejstaršímu - Carry The Weight, Secrets, The Ivory Tower a má oblíbená s romantickým názvem At Least Give Me My Dreams Back, You Negligent Whore!.